Test skříně NZXT H7 FLOW: více prostoru a lepší odvětrávání pro výkonný hardware | Kapitola 7
Seznam kapitol
Koncem května tohoto roku spatřila světlo světa nová generace počítačových skříní NZXT, zapadající do nejvyššího segmentu s podporou základních desek formátu E-ATX. Skříně série N7 tak v portfoliu výrobce nahrazují dosavadní modely série H710, přičemž nabízí lepší potenciál pro chlazení výkonných a energeticky náročných sestav. Současně si zachovávají tradičně čistý a nadčasový design s celokovovou konstrukcí ve třech barevných variantách.
Pro vestavbu do skříně NZXT H7 Flow jsem použil stylovou bílou základní desku NZXT N7 Z590. Předem jsem ji vybavil všemi komponenty, které mně později nebudou v montáži překážet, tj. SSD M.2 diskem, procesorem Intel i9-10900K a RAM paměťovými moduly G.SKILL.
Následující obrázek ukazuje prostorové poměry u vnitřního okraje základní desky, měřené v prvním případě od zadní stěny skříně, ve druhém od držáku čelních ventilátorů.
Změřil jsem také vzdálenost 60 mm mezi bokem základní desky a stropem šasi, a také 5mm mezeru nad stropem tunelu.
V následujícím kroku jsem si ověřil kompatibilitu skříně H7 Flow s radiátorem vodního chlazení délky 360 mm. Na čelo skříně jej bylo možné pohodlně upevnit pouze v poloze s hadicemi nahoře.
Ani u montáže radiátoru na strop šasi jsem na žádné problémy nenarazil. V tomto případě jsou použitelné obě varianty orientace přívodních hadic od čerpadla (dopředu i dozadu).
Ani případná větší tloušťka 360mm radiátoru nezpůsobí kolizi s vyššími prvky základní desky, pozor si musíme dát jen na přerostlé RAM moduly. Toto však neplatí pro širší radiátory o velikosti 140 a 280 mm, u nichž se musí celková tloušťka vejít do 60 mm (v mém případě díky menšímu pasivu základní desky do 73 mm).
Pro finální vestavbu vzorové sestavy jsem zvolil 280mm stylový AIO chladič NZXT Kraken X63 RGB v bílé barvě.
Radiátor chladiče jsem upevnil na čelo šasi v ideální poloze s hadicemi dole. Ventilátory jsem přišrouboval v tlačném režimu z vnější strany kotevního rámu šasi. Původním 120mm ventilátorem z čela později posílím odtah vzduchu na stropě skříně.
U skříní NZXT opakovaně kritizuji až příliš zjednodušenou plechovou konstrukci koše pro disky, za což jinak povedené produkty zbytečně ztrácí body do celkového hodnocení. Současně nechápu, že to mnohým světovým recenzentům vůbec nevadí a aktivně nenutí výrobce ke sjednání nápravy.
Takže i v případě nejvyšších modelů skříní H7 se musíme spokojit s obyčejným plechovým výliskem koše přímo na míru dvojici 3,5“ disků, alternativně dvou 2,5“ disků. Nejsou zde žádné zasouvací šuplíky, takže pro instalaci disku je nutné celý koš ze skříně vyjmout.
Plechový koš je pro 3,5“ disk velmi těsný a vylučuje tak možnost alespoň provizorního doplnění nějakého tenkého izolačního materiálu. Po přišroubování disku přímo na plech koše se tak budou jeho případné vibrace snadno přenášet do konstrukce skříně. To může být obecně problém u vysokootáčkových disků a těch s hlučným seekem. Při výběru disku je to nutné zohlednit a volit model s minimálními vibracemi.
Oproti dříve testovanému kompaktnímu modelu NZXT 510 Flow mě v této souvislosti překvapila absence kotevních prvků umožňujících osazení třetího 3,5“ disku na strop koše. Potřebný prostor mezi košem a stropem tunelu nechybí.
Pro disky menšího 2,5“ formátu máme u skříně H7 Flow k dispozici speciální plastové rámečky, které také postrádají jakákoliv opatření proti přenosu vibrací do konstrukce skříně, ale to u SSD disků bez pohyblivých částí nebude vadit. Dva rámečky se nachází ve výchozích pozicích pod přepážkou základní desky, další dva rámečky jsou součástí přibaleného příslušenství skříně.
Po přišroubování SSD k rámečku jsem nejprve vyzkoušel upevnění do výchozí pozice pod přepážkou. Pokud bych měl 2,5“ mechanický disk, poohlédl bych se po nějaké pružné podložce pod šrouby.
Druhou dvojici rámečků lze uchytit do libovolných otvorů v děrovaném průduchu na stropě tunelu. V tomto případě rámečky drží pouze pomocí svých plastových háčků, bez možnosti pojištění šroubem.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
