Total War: Attila – Vykrádáme a drancujeme Evropu
Seznam kapitol
Začátek roku 2015 nám nabízí poměrně rozsáhlé portfolio nových her, avšak ne všechny žánry jsou zastoupené v hojném počtu. Total War: Attila se snaží zaujmout místo kvalitního a atraktivního reprezentanta strategií. Otázkou zůstává, zdali tento „simulátor“ řádění Hunů nabízí vše, co si moderní hráčská základna žádá.
První spuštění
Hra nemešká a po úvodním klišé ve formě log společností, které vynaložily společné úsilí k vytvoření tohoto skvostu, se spouští poměrně dlouhé intro. Přede mnou se rozevírá mapa Evropy a Blízkého Východu, hra mě vtahuje do děje a předvádí drsný charaktér Hunů, čimž poukazuje na to, že v Total War: Attila má tento národ lehce navrch.
Radost střídá zklamání a po vyrenderované ukázce je na řadě hlavní menu. V jeho pozadí se pohybuje oheň a černé siluety nájezdníků plenících jakousi vesnici, či město a chvílemi mám pocit, že jsem se ocitl spíš v prostředí flashové hry v prohlížeči než v plnohodnotném titulu s poměrně velkým rozpočtem. Zkrátka, viděl jsem i lepší.
Se záměrem předejít nadměrnému zasekávání hned v první bitvě se vrhám do nastavování a jsem příjemně překvapen. Kromě klasické konfigurace ovládání a zvuku je ve hře i poměrně rozsáhlé menu pro grafické nastavení, které si ode mě získává plus hlavně kvůli integrovanému benchmarku. Při nejvyšším nastavení vypadá hra opravdu spektakulárně a vývojáři nešetřili ani na detailech – například v obličejích postav.
Benchmark jsem si s grafikou GeForce GTX 660 Ti SC+ a procesorem Intel Core i5–4670K vyzkoušel i na středních detailech a při 40 snímcích za sekundu musím uznat, že hra v porovnání s maximálními detaily na kráse příliš neztratila. Dva roky vývoje udělaly své a Total War: Attila posouvá laťku pro grafické zpracování strategických her zase o něco výš.
Vše je nastaveno a připraveno a nezbývá nic než jen hrát. Zapínám kampaň.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
