Turtle Beach VelocityOne Flight: berany pro velká letadla
i Zdroj: Depositphotos, Turtle Beach
Herní příslušenství Recenze Turtle Beach VelocityOne Flight: berany pro velká letadla

Turtle Beach VelocityOne Flight: berany pro velká letadla | Kapitola 5

Jan Schrenk

Jan Schrenk

14. 9. 2022 12:30 10

Seznam kapitol

1. Obsah balení 2. Montáž 3. Vzhled, tlačítka, displej 4. Ergonomie 5. Let a závěrečné resumé

Microsoft Flight Simulator svým úchvatným zpracováním a zároveň celkovou přívětivostí přivedl do komunity virtuálních letců řadu nových tváří. Jenže tyhle nové tváře potřebovaly nejen nadšené srdce a obstojný hardware, ale řada z nich toužila i po odpovídajícím nářadí přímo do ruky. A na jeden takový zajímavý kousek se podíváme.

Reklama
Reklama

Alarmstart!

Čtenáři nevládnoucí znalostí jazyka Goethova odpustí recenzentovi tento prvek terminologie mocné Luftwaffe. Snažím se tím ve vás jen navodit atmosféru poplachového vzletu za nějakým vyšším cílem (Spitfire, Mosquito, Liberator…). 

Vždy když se chopím (jakýchkoliv) beranů, naplní mě tak nějak intenzivnější pocit. Jako by z nich byla přirozeně cítit velká hmotnost a rozvaha stroje. Lehkost stíhaček je rázem ta tam a vystřídá ji pocit, že teď musíte jednat tak nějak pomaleji, uvážlivěji. Už na zemi během manipulace s pákami otáček a přípusti cítíte, že jste tam. Zcela intuitivně a instinktivně se vaše činnosti i ve virtuálním světě zjemní. Stále mě trošku obtěžuje, že musím mít kvadrant vpravo, kdežto na svém Junkersu ovládám veškeré prvky levačkou a pravá je téměř vyhrazená samotným beranům. 

Co mě ale mrzelo více – a nebojím se říci, že tuto věc vidím jako největší vadu na kráse celého výrobku: Ovládání beranů není vyřešeno ideálně. Ač je zařízení jako celek zpracováno dílensky velice pěkně, v tom nejvíce kritickém místě napojení na kovovou osu je cítit nepříjemná vůle. Není nepřijatelně velká, ale u takto drahého zařízení mnohem větší, než by mohla být. Pro mě samotného je to jen těžko pochopitelné, protože pevné uchycení plast – kov již přece v dnešní době nepředstavuje žádnou technologickou výzvu. To není jediná komplikace. Kovová osa má také relativně výrazný střed v předozadním směru (výškovka). Abyste berany potlačili, nebo přitáhli, musíte pro její překonání vyvinout celkem velkou sílu, která se v případě nutnosti jemných pohybů nedávkuje úplně jednoduše. Jakmile jste mimo střed, je problém téměř pryč, jenže přes něj již z principu přecházíte skoro neustále. Další potíž tkví v ovládání jednou rukou, resp. v nerovnoměrném stranovém zatížení. Kovová osa se zjevně někde uvnitř tře trošku více, než by bylo zdrávo a opět to vede k potížím s přesným dávkováním. Obouručně je to lepší. Jako problematickou vidím pouze tuto hlavní osu ovládající výškové kormidlo. Rotační pohyb ovládající křidélka je naproti tomu bezproblémový a nijak mě nerušil. Samotný rozsah pohybu v obou osách je přiměřený. 

Co to znamená v praxi?

Hrubější pohyby jsou parádní. Snažíte-li se stroj zkrotit v prudkých turbulencích a zabránit tvorbě kráteru s vaší maličkostí uprostřed, budete zažívat přesně to, co od podobného ovládacího prvku čekáte -> a manželce pochopitelně řeknete: „Miláčku, tohle byla od naší svatby ta nejlepší investice“. 

Pokud letíte někam s bombardérem a většinu letu stroj řídí autopilot, resp. jej jemně dovažujete pomocí trimů, opět nebudete nijak výrazně negativně ovlivnění a opět ženě poděkujete, že jste ukrojili nemalý peníz z rodinného rozpočtu. Jenže pokud letíte nějakým údolím (předpokládám, že všichni, kteří čtou tuto recenzi již shlédli Top Gun 2) a potřebujete být precizní, nebude to ono. 

Nejméně příjemný scénář si představte takto: Zkoušíte vašeho stíhacího obra zaparkovat za bránícího se a manévrujícího Šturmovika. Zkoušel jsem bezpočet útoků a prakticky veškeré snahy o přesné doladění střelecké pozice vedly jen k dalšímu potu. Nepral jsem se s nepřítelem, ale s tou zatracenou osou a manželce jsem tak raději neříkal vůbec nic. Jak moc velký problém to je pro člověka, který s berany neplánuje pronikat do tajů stíhacího souboje? Velký snad ani ne. Dost možná to nijak nepocítíte a řeknete si jen: „Co ten plácal na PCT zase plácá.“ Jenže já jsme rozmlsaný naprosto fantastickým joystickem s vačkovou mechanikou, který mi umožňuje trefit manévrujícího poníka na 300 metrů přímo mezi světla. A to tady přes ty přechody středu a trochu uskákané jemné pohyby moc nejde.

Koupit? Nekoupit?

Velká většina malých letadel se ovládá kniplem nebo joystickem, velká většina těch velkých pomocí beranů. Obě řešení mají své ergonomické i prostorové výhody a nevýhody. Joystick bude vždy představovat univerzálnější cestu, kterou můžete využít na jakákoliv letadla. Berany jsou moc fajn, když se zabýváte takřka výhradně něčím větším (nebo samozřejmě třeba i Cessnami a jim podobnými civilními stroji).

Tyto berany od Turtle Beach nejsou vůbec špatné. Naopak, nebojím se tvrdit, že 90 % jejich konstrukce se mi vyloženě zamlouvalo a některé prvky mi přišly naprosto skvělé. Zvažte ale, jestli (i s přihlédnutím k poměrně vysoké ceně okolo 10 000,- Kč) nebude pro vás ono ne úplně odladěné ovládání výškového kormidla problematické. Pokud ne, vše ostatní je velmi dobré a za své peníze dostanete hezký kousek hardware, se kterým zažijete tisíce hodin radosti. 

Turtle Beach VelocityOne Flight

Verdikt

Solidní berany využitelné v moderních leteckých simulátorech. Vyznačují se výbornou ergonomií, množstvím tlačítek a několika chytrými řešeními. Jediný problematičtější prvek představuje jejich předozadní osa.

Hodnocení

Co se nám líbí a nelíbí?

ergonomie
množství tlačítek
množství os
jednoduchá demontovatelnost
pohyb výškového kormidla
menší vůle na beranech
Předchozí
Další
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Pctuning je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme

Váš tým Pctuning