2024 je rokem, kdy jsme se naučili nenávidět AI

Umělou inteligenci nám kde kdo cpe pod tlakem: Od burzovních analytiků, kteří tvrdí, že přežití technologických firem záleží na tom, jestli naskočily na AI train, anebo ne, až po marketéry, kteří nám předvádějí doslova všechno s AI. Doufají totiž, že si jejich buzzwordů všimnou zmínění burzovní analytici a pěkně pochválí a ohodnotí jejich firmy. Výsledkem je poněkud hysterie a nadbytečná hype, která vytváří modernistní a nic neříkající bláboly, asi jako je tato věta. Plus běžní lidé zatím netuší, k čemu AI použít, k čemu ji nepoužít a zda pro ně představuje, anebo nepředstavuje riziko.

Jsou lidé, kteří AI upřímně a zcela autenticky nenávidí – hlavně umělci. Pro ně je AI něco jako rouhání, jako snaha vyrvat jim to božské – a tak trochu zapomínají na to, že jejich vlastní snahy jsou rouháním pro jiné. Například pro ty směry monoteismu, které zakazují zobrazování Boha a jeho stvoření, protože se v něm odráží podoba Boží. No – zatímco náboženské fanatiky štve umění jako takové, tak umělce rozčiluje to, že jim AI bere práci z rukou.

Běžní lidé se nachází někde mezi údivem nad tím, co AI dokáže, přehnanými očekáváními o tom, že jim odpoví na smysl jejich vlastní existence, pohrdavým výsměchem nad tím, co to nedokáže, přehlížením ve stylu „to je jenom statistika, ne žádná inteligence“ a konče naprostou hrůzou, co se stane, až jim to vezme práci. Z toho plyne, že k AI přistupují poměrně skepticky – a pokud marketéři čekali na to, že zmínky o AI naženou národ do fronty na nákupy, tak to se docela značně zmýlili.

Je AI vůbec inteligence?

Mimochodem – pokud jde o přezíravé pohledy na to, že „AI vůbec není inteligence“, tak bych poznamenal, že jedna ze základních teorií obecné inteligence předpokládá, že lidské vědomí a inteligence je svého druhu produkt učení, kdy inteligence vzniká učením se faktům a vědomí vniká „učením se self“ ze zpětné vazby. Jinými slovy nikdo není ani vědomý a ani inteligentní ve filozofickém slova smyslu, jenom to dovedeme více či hůře kvalitně emulovat na základě vlastního celoživotního učení. 

To vypadá, pravda, docela šíleně, ale v podstatě to říká, že pokud budeme mít dostatečně komplexní stroje a dostatečně velké sady dat k učení, tak výsledkem učení bude emergence (spontánní vznik) inteligence jako takové. Má to spoustu much, to uznávám, protože k emergenci toho, co bychom u zvířat nazvali vědomí, dochází zdánlivě bez učení. (Kdybyste tohle řekli ještě mému učiteli obecné psychologie, letěli byste od zkoušky. Ve světě materialistické psychologie byl vědomím a emocemi ověnčen pouze člověk. Marxisté měli obecně divný vztah nejen k psychologii, ale považovali i kybernetiku samotnou za pavědu, protože podle nich stroje prostě nemohou myslet jako člověk.)