Blackout steamu, mizejízí gamesy: Retro hry se řítí do digitální temnoty | Kapitola 5

Teoreticky by bylo pěkné, kdyby každá velká digitální distribuční platforma udělala svoji emulaci pro legacy tituly a držela jejich knihovnu (klidně i placenou, třeba přes měsíční předplatné) – a tím udržovala tu část digitálního dědictví, které přinesla světu a na kterém vydělala.

Realita je ale taková, že jakmile titul přestane vynášet, nezajímá se o něj ani jeho vývojář, ani jeho distributor. Tohle víme už od starých titulů, po kterých většinou ani neštěkne pes – a tam, kde retrogamingový pes štěká, je obvykle kupka levných čínských crackovaných verzí s vyhřeznutými střevy ochran proti kopírování.

Ano, realisticky očekávám, že pirátství bude spása – a pokud dojde k digitálně distribuční obsolescenci, někdo zvedne rukavici a oživí herní mrtvolky tak, jak je pečlivě, rok za rokem, oživují a probouzejí k aktivitě autoři DOSBoxu. Je to ale problém, je to obrovský problém, který může trvale vymazat nadpoloviční většinu digitálního dědictví – a možná i více.

Ano, je na čase řešit retro hry nějak systematicky, dát jim legislativní rámec pro jejich uchování a studium. To nám dnes chybí – a pokud to nebudeme řešit dnes, za dvacet let už pro současné retro hry může být pozdě.