Blackout steamu, mizejízí gamesy: Retro hry se řítí do digitální temnoty | Kapitola 3

Problémy kolem licencí mohou vypadat jako legrace, ale pouze v případě, že se vše nakonec vyřeší a hra je buď uvolněna jako dílo volné, nebo spadne do kategorie abandonware, tedy „software, který stále někomu patří, ale on už ho vůbec neřeší“ – anebo se to řešit bude, případně za neustávajícího lovu na hackery tak, jak ho provozuje například Nintendo. Většinou si firmy hlídají svoje hry pouze po dobu vrcholu jejich popularity, ale může jít o vztah tak vášnivý, tak žárlivý, že zahrnuje plný rozsah autorskoprávní ochrany – a ta je velice, velice dlouhá. V praxi se tak dostáváme do stituace, že je komplikované věnovat se analýze a studiu retro počítačových her, protože jejich dostupnost je velmi limitovaná a legislativa studium a archivaci her skutečně nepomáhá. 

V případě fyzických médií je situace ještě relativně dobrá, protože dostatečně schopný hacker má přinejmenším teoretickou šanci prolomit ochranu a vytvořit její nechráněnou (crackovanou) verzi. Takové verze už obvykle bývají schopné jet i v emulaci, i když řada ochran byla už v 80. letech vymyšlena velice choromyslně a například zahrnovala triky kolem časování anebo samomodifikující se kódy, které mohou být pro emulaci obtížně.

Podstatně větší kameňák ale představuje digitální distribuce. Ta je z uživatelského hlediska jednoduchá a příjemná, ale obvykle obsahuje alespoň jednu online ochranu a typicky i několik dalších systémů ochrany. Hackování her je dnes přísně postihováno – i pouhé používání cheatovacích toolů vývojáři často označují jako nedovolenou praktiku a jejím výsledkem může být i kompletní a permanentní zrušení účtu (permaban). 

Zcela jinou věcí je okamžik ukončení podpory ze strany digitální distribuce anebo úplný konec nějaké platformy pro digitální distribuci. Ve skutečnosti jsou konce podobných platforem docela běžná věc – v první vlně postihovaly hlavně hudební platformy specifické pro jednotlivé výrobce hardwaru, protože se ukázalo, že i když dokážou vytvořit přehrávač a službu, nemusí mít stále vyjednávající sílu na licence. 

V současnosti se velice řeší streamovací platformy, kterých je mnoho a ve většině případů jsou ztrátové, protože vzhledem k cenám infrastruktury a nákladům na její provoz je bod zvratu opravdu velmi vysoko. Tak například Disney+ má v současnosti 158 milionů uživatelů s průměrným výnosem 4,5 dolarů na uživatele na měsíc, ale podle všeho to není dost, rozhodně ne na to, aby to pokrylo výrobu nákladných seriálů.