Elgato HD60 X – střihová karta, která předběhla dobu | Kapitola 2
Seznam kapitol
Elgato představilo na začátku měsíce novou externí střihovou kartu, která přináší dvě zásadní novinky oproti předchozím modelům: VRR passthrough a možnost záznamu až 120 FPS při rozlišení 1080p. Stojí za to o jejím nákupu uvažovat?
Záznam obrazu
Nu, a teď již k techničtějším detailům. Na obrázku níže naleznete přehled přímo od Elgata, popisující jednotlivá podporovaná rozlišení záznamu. Všimněte si jednoho detailu: maximální počet snímků za sekundu je 120. Zde se sluší zmínit, že pro ideální následné zpracování obrazu je vhodné použít na zařízení, jehož obraz chcete zaznamenat, omezovač FPS a nastavit hodnotu právě na 120. Zachytíte tak (při konstantních FPS) úplně vše. Tohle platí obecně: pokud máte možnost svůj výstup omezit na násobky 60, učiňte tak. Elgato zvládá samozřejmě obraz zachytit i ve vyšších rozlišeních, než je standardních 1080p, bohužel vysokorychlostního záznamu 4K jsme se nedočkali: maximum snímků za vteřinu, které zvládne HD 60 X zachytit, je 60 při rozlišení 1440p a 30 u 4K. Pokud tedy svištíte v CSku na 240 fps a chcete se o své zážitky podělit s přáteli formou videa, nu, třeba stará dobrá cesta pozvat přátele domů ke kompu je stále ještě na stole. Třeba s nějakou dobrou pomazánkou. Nebo se podívat ke konkurenci, jmenovitě na AverMedia Bolt či sáhnout k interní kartě, třeba 4K60 Pro Mk.2 od Elgato. Ty totiž záznam 240 fps zvládají…
To samo o sobě není problém, je to neduh řady střihových karet, obzvláště těch externích. Novinkou je vysokorychlostní záznam u klasického rozlišení 1080p. Na vás nechám, jaké využití pro záznamy se 120 fps najdete. Ta možnost tu nicméně je. Nově také HD60 X umožňuje „zaznamenat“ HDR: skrze Elgato software (o němž ještě bude řeč) „přemapovat“ HDR na záznam SDR. Tuto funkcionalitu využijí hlavně majitelé konzolí a nutno říct, že funguje celkem obstojně a barvy rozhodně zpříjemní. Má taky smysl: výše zmíněný „neduh“ se týká komprese obrazu. HD60 X neukládá obraz v 4:4:4, nýbrž ve 4:2:0, dochází tedy k mírné ztrátě barevnosti. Není to nic, s čím by se oko diváka nevypořádalo, ostatně většina streamů je nakonec stejně ve stejném formátu, je to ovšem kompromis, který trochu kazí onen dojem „nekompromisní karty na vše“.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
