Jak si dnes zahrát na Commodore 64 (i bez něj) | Kapitola 3
Seznam kapitol
C64 je jedinou osmibitovou platformou, pro níž existují i hry z mnohem výkonnější počítačů vícebitové éry. A nové hry pro něj vznikají dodnes. Podíváme se, jaké dnes máte možnosti v případě, že budete chtít zavzpomínat a zahrát si je znovu, nebo je vyzkoušet vůbec poprvé.
Pořídit můžete i repliky, které běží na moderním hardwaru a původní C64 emulují softwarově – třeba doprodávanou levnější miniaturu C64, která má ale bohužel jen imitaci klávesnice, ale je výrazně levnější…
anebo velký C64 maxi, který seženete za částky od 2 800 korun a na CZC je za tři a půl. Tomu jsme se po jeho uvedení věnovali v samostatném testu.
Commodore C64 Maxi — Návrat osmibitové legendy po 40 letech
Staré stroje od Commodore patří údržbou k těm náročnějším. Jednak si Commodore často nelámal hlavu se standardy a dělal si…
Má porty USB, HDMI, vše, co v dnešní době potřebujete na připojení k běžným periferiím, zkrátka je to takové moderní retro.
Další zajímavou možností hraní her na C64, a to nejen pro tuto platformu, jsou miniaturní emulátory herních konzolí, jako je třeba Anbernic RG351P, který mám i já. Výhodou takových přístrojů je samozřejmě jejich přenosnost, můžete si je vzít kamkoliv a pařit tak dlouho, než vám dojde baterka. Cenově vyjdou na cca 100-150 eur. Hraní s pomocí keypadu na nich přítomném či s miniaturními joysticky není překvapivě nijak problematické, dá se to docela dobře použít.
Jedinou nepříjemností je přeci jen malý displej a pak nutnost si opravdu pohrát s nastavením emulátoru, namapování tlačítek tak, aby byla ta která hra dobře hratelná. Tím se obchází fakt, že tyto konzolky pochopitelně nemají klávesnici, no a některé hry (například simulátory) potřebovaly některé klávesy pro ovládání. Takové se tedy na konzolce ovládají hůř, pro obyčejnou pařbu akčních skákaček jde o zajímavé řešení.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
