Malá chvíle závisti, aneb hardware, který nikdy nemůžu mít | Kapitola 7
Seznam kapitol
Křesťanství o závisti prohlásilo, že to je smrtelný hřích. Ekonomická teorie nás ale také učí, že zdroje jsou ze své podstaty omezené a pokud chceme tytéž věci, kterých je málo, tak si je nutně musíme i závidět. Závist je tedy přirozeným důsledkem omezenosti zdrojů. Proč a jak se obyčejné stroje stávají předmětem závisti?
Prototyp Nintendo NES v podobě osobního počítače, verze konzole od Segy v podobě osobního počítače, spousta raných japonských strojů – anebo třeba japonský psací stroj! Úžasné věci. Anebo Apple I: Jeho cena roste tak strašlivě, že pro mě bylo vždy zcela nedostupné. Kdysi, v polovině 90. let, se Apple I dalo pořídit za peníze, na které bych dnes asi dosáhl. Bylo to „jen“ něco kolem sta tisíc korun. Dnes, kdy už cena za jeden kus překročila 750 000 dolarů, je to čirá fantazie. Těch strojů je pár, další už nikdy nevzniknou. Jejich cena se skokem zdvojnásobila po smrti Steva Jobse. A znovu se zdvojnásobí, až nás opustí i Steve Wozniak, o tom nepochybuji. Osobně čekám, že až se bude prodávat další Apple I, bude jeho cena už přes milion USD.
Takže tenhle stroj mít taky nebudu. A spoustu dalších, také velmi vzácných, které vznikly jen v několika kusech – tři, pět – anebo třeba jen jeden prototyp. Dobré je ale to, že je někdo jiný má a stará se o ně. Je to, jako když jste platonicky zamilovaní do slavné herečky, která je navíc šťastně vdaná: Závidíte ji tomu, kdo ji má, víte, že ji nikdy mít nebudete, ale přece jenom jste rádi, že s námi je, že pořád žije a že se budete moct jít podívat na její další film. Dokud tyhle věci s námi jsou, dokud existují, je to dobře. Špatné to bude, až jednou nenávratně zmizí.