Megarecenze megajoysticku Moza AB9. Revoluce v létání | Kapitola 4
Force Feedback je zpátky. Ač se obvykle snažím se superlativy zacházet opatrně a ideálně se jim vyhýbat, tak dnes mám na stole něco zcela výjimečného, joystick Moza AB9.
Ke strojům!
Když jsem poprvé spustil simulátor s AB9, tak se ve mně začaly probouzet už dávno zapomenuté pocity. Když letadlo při nahození motoru lehce zavibruje, když cítíte, jak kola přejíždějí nerovnosti, když najednou cítíte hmotu řízení během výchylek kormidel. Všechno je jiné, všechno je to zpátky. Zesílíte výkon a cítíte, jak vám skrze ruce jdou do těla silnější vibrace, a to pořád ještě nejsme ve vzduchu. Při odlepení cítíte, jak se zasouvají vztlaky, jak podvozek zapadne do šachet. Začnete pociťovat změny vyvážení, jak se vám najednou páka tlačí do ruky. Letadlo zrychluje, síly dále rostou. Zrychlujete a zrychlujete, upravujete vyvážení. Cítíte, jak vaše F-14 sklápějíce křídla opět mění vyvážení a mohutně trimujete. Stoupáte do blankytného nebe, Tomcat akceleruje až k rychlosti zvuku. V transsonické oblasti se celé letadlo chvěje, jen aby po chvíli, již bezpečně supersonické, se vše opět uklidnilo. Cítíte, když motory pracují na forsáž, stejně jako když pracují v poklidnějším režimu. Přirozené vibrace pístových motorů jsou mňamka sama o sobě.
Zdaleka nejdůležitější je ale chování vzhledem k výchylce řídících ploch. To je to, proč si Force Feedback tolik ceníme. Cítíte tu hmotu. Cítíte, když se s letadlem pohybujete na nízké rychlosti, kdy jsou síly nízké. Vnímáte vibrace od výškového kormidla při trhání proudnic na křídle. A cítíte, jak vše tuhne v situaci, kdy zrychlujete.
Interpretace Force Feedbacku je skvělá. Jasně, síly 12 Nm by pořád mohly být mnohem, MNOHEM vyšší, ale i v tomto silovém rozpětí vám dokáže joystick naprosto přesně říct, co se s letadlem děje. A dokonce i jen s těmi 9 až 12 Nm si při delším dogfightu naše netrénovaná těla docela hezky zaposilují.
Snímání je realizováno pomocí hallových senzorů. Je tak nejen zcela přesné, ale zároveň neopotřebovatelné. Kam se na tohle hrabal MSFF2. Moza AB9 je na jedné straně v pravdě mohutný kus hardwaru, který vám neustále dává cítit hmotnost letadla, ale zároveň umožňuje operovat s chirurgickou přesností Ericha Hartmanna. Na ten můj kvalitní vačkový joystick s celokovovými vnitřnostmi jsem zapomněl během několika hodin s AB9. Když jsem ho pak cvičně znovu připojil, cítil jsem se bez nadsázky nepatřičně. Nebylo už cesty zpět. Prostě nebylo.
Fenomén jménem F-16
Když továrna General Dynamics začala v 70. letech vyvíjet F-16 jako levnější odpověď na F-15, rozhodla se aplikovat některé značně progresivní technologie. Z nich tou zdaleka nejdůležitější byl systém Fly-By-Wire. FBW nemá v principu žádné přímé spojení kniplu s řídícími plochami. Informace jsou přeneseny do počítače, tam vyhodnoceny vůči údajům z ostatních senzorů daného letadla, zpracovány a poslány formou elektrického signálu přímo k motorům řídících ploch. To má výhodu jak v možnostech konstrukce letadel, kdy mohou být stavěna jako přirozeně nestabilní (potenciálně obratnější), tak i v levnější údržbě a nižší hmotnosti.
Dnes se na Fly-By-Wire díváme jako na něco naprosto normálního. V 70. letech systém provázela zcela pochopitelně nedůvěra. Aby toho u F-16 nebylo málo, rozhodli se inženýři instalovat místo klasického kniplu jen mnohem menší joystick. Joystick byl navíc umístěn netradičně na pravou konzoli, a aby těch inovací nebylo málo, tak snímání pohybu neprobíhalo úrovní výchylky, ale tlakem. V úplně prvních vyrobených F-16 tak byl joystick úplně tuhý. Později, na základě zpětné vazby od testovacích pilotů, byla koncepce upravena. Páka se již může mírně pohybovat (ale skutečně jen velmi mírně, cca ¼ palce v každém směru). F-16 byla první, ale ne poslední. Dnes FBW představuje standard, tlakové ovládání řídící páky je ale stále vzácné. Krom F-16 se podobně řídí ještě třeba F-35, ale tlakové snímače má i F-22 (byť s mnohem větší výchylkou).
Jak to souvisí s AB9? Ona se totiž základna dá přepnout do režimu snímání tlaku. V takovém případě je páka téměř zcela pevná a umožňuje jen malé výchylky. Chcete létat s F-16 tak, jak se s ní létá ve skutečnosti? Můžete. Chcete létat klasicky? I to můžete, jen přepnete AB9 do normálního režimu a rázem řídíte F-16 jako každé jiné letadlo. Jen tedy v režimu tlakového snímání Force Feedback už neumí interpretovat další efekty (viz třeba zmíněná transsonická oblast). Tak jako tak jsme nikdy nebyli blíže ovládání reálné F-16.
Další provozní vlastnosti josticku Moza
Opět nemohu nevzpomenout na MSFF2 a G940. Microsoft, aby pošetřil elektroniku, tak osadil joystick malým senzorem „položené ruky“. Když jste ruku z joysticku sundali, force feedback se vypnul a páka zůstávala víceméně v předchozí poloze. Dalo se to využít jako takový primitivní autopilot. Mohlo to mimochodem být i docela protivné a našlo se nemálo letců, kteří daný senzor prostě přelepili a tím zajistili zapnutí FF nepřetržitě. Zato výkonnější G940, ten se normálně přehřál. Když k přehřátí došlo, tak se síly ztlumily na minimum a znovu zesílily až po dochlazení. K takovému přehřátí v intenzivnějším boji mohlo dojít během 10 minut a dalších 10 minut jste chladili. Příliš mi to nevadilo snad jen proto, že jsem za řízením mého Bf 109 či Fw 190 dlouhé manévrové boje na nízké rychlosti zrovna nevyhledával. Hřeje se i Moza. Díky kovovému tělu má ale zajištěný mnohem účinnější odvod tepla. Navíc v přední části je naspodu otevřené žebrování, což chlazení dále zlepšuje. Abych to shrnul: Před nedávnem jsem dvě hodiny v kuse u země kroutil v Tomcatu proti celé plejádě nepřátelských letadel a byť se základna znatelně ohřála, pořád teplota nedosahovala nijak nepřijatelných hodnot a joystick udržoval plné síly.
Základna je vybavena aktivním chlazením, a proto je z ní slyšet jemné šumění. Rušivé to při létání není vůbec, pokud jste ale ve ztichlé místnosti, šum uslyšíte. Abyste mohli proud do základny vypnout, tak se ve spodní přední části základny nachází malý spínač. Stačí krátce podržet, napájení se odpojí a šum ustane. Malou výtku bych snad mohl mířit k tomu, že vedle vypínače je sice malá LEDka indikující stav, ale ta není vidět z jiného pohledu než zepředu. Jedině tedy vlézt pod stůl.
