Moderní válka: Irán cílí na datacentra a vytváří memy o Západu

Moderní válka má svoje pravidla. Tak například byste ji měli nejdřív vyhlásit (což se dnes většinou neděje) a měli dodržovat pravidla válečného práva. Ta rozlišují mezi vojenskými cíli, civilními cíli a smíšenými cíli (těmi, které se používají jak pro vedení války, tak i pro civilní užití).

Možná vás to překvapí, ale poměrně exaktní definici, co je to civilista (non-combatant) přinesl Mohamed v okamžiku, kdy se připravoval na vstup do dobyté Mekky. Jasně a jednoznačně zakázal zabíjení těch, kteří nekladli odpor jeho mužům, zvláště žen, dětí, starých lidí a těch, kteří se věnují své práci. Jeho bojovníci směli použít násilí v sebeobraně, ale civilistům nesměli ubližovat a ani je krátit na majetku. Rovněž tak bylo zakázáno ničení polí a sadů a také zabíjení hospodářských zvířat, pokud to nebylo nutné pro výživu armády.

Tenhle systém pravidel, později mnohokrát porušovaný, je jedním z faktorů, proč raný kalifát expandoval tak rychle: Protože se vědělo, že se nechat porazit jeho armádou není žádná tragédie, nepřátelé mu kladli podstatně menší odpor. Pro řadu obyčejných lidí to znamenalo pouze výměnu vrchnosti a často i překvapivé zlepšení bezpečí oproti dřívějšímu, nezřídka chaotickému stavu.

Pravidla férového vedení války se nicméně porušovala prakticky vždy – a porušují se i dnes. Nepravidelné jednotky se často rozlišováním civilistů nijak netrápí, teroristé se na ně dokonce specificky zaměřují, protože civilisté představují měkký (nechráněný) cíl. 

Z hlediska války jsou zdaleka nejzajímavější smíšené cíle, tedy ty cíle, které se dají používat jak pro vojenské účely, tak i pro ty civilní. Patří mezi ně typicky infrastruktura (silnice, železnice, mosty) a také kritická infrastruktura, což je ta část infrastruktury, která udržuje stát v chodu a dovoluje jeho obyvatelstvu přežití. Tyto cíle patří mezi ty, které vojáci ničí rádi, ale politici ne, protože to dost komplikuje vyjednávání. A pokud nejste zrovna Američané, tak dost riskujete, že za útoky na kritickou infrastrukturu skončíte v Haagu s obžalobou z válečných zločinů. 

Podle toho, co se právě děje, vsadili Američané na to, že relativně levně a snadno způsobí v Iránu převrat, a pokud náhodou ne, tak jim zničí jejich vojenské kapacity, čímž to bude tak nějak ukončené. Zdá se, že nikdo reálně nepočítal s tím, že i přes praktické zničení iránského námořnictva dokáže Irán uzavřít Hormuz a s ním i zhruba 20 % světových toků ropy – a už vůbec ne to, že si troufne ostřelovat neutrální státy Zálivu a zasahovat v nich americké vojenské i civilní cíle. 

Jenomže právě to se stalo. Likvidace původního vedení země podle všeho dostala k moci mladší a radikálnější generaci, která je nejen ochotná víc bojovat, ale také se má motivaci mstít. A ta se rozhodla zasahovat americké vojenské základny, ale také cíle spojené s energetikou a také zmíněná datacentra.