Nad internetem se stahují mračna – kdo jej ochrání? | Kapitola 2

Český případ vypadá jako relativně malá kauza, ale v zahraničí se dějí větší věci. Průkopníkům v oblasti destrukce občanských svobod, britským politikům, se podařilo donutit Apple, aby zrušil end-to-end encryption a otevřel jim přístup k datům uživatelů na iCloudu. Proč? Prý aby bylo možné lépe chránit obyvatelstvo, zvláště děti, to se rozumí. Nebo to britští politici alespoň tvrdí, protože víme o rozsahu kauz, kdy se v Británii mnoho let masivně přehlíželo zneužívání dětí. 

To samé se týká i teroristických útoků – je málo takových, kde by po útoku policie nepřichvátala s tvrzením, že o dotyčném věděla a monitorovala ho. To podle mě není lepší, to je podle mě horší, protože to znamená, že o nebezpečí vědí, ale nic nedělají. Já doufám, že procento záchytů, o kterých se jenom nějak nedozvíme, je oproti tomu, co policii uteče, zcela masivní – jinak netuším, proč to dělají.

Naopak víme o tom, jak roste snaha zneužívat kontrolu internetu pro omezování svobody slova, a hlavně pro odchyt a umlčování kritiků politiků. Mohli jsme vidět rozhovor, ve kterém němečtí právníci beze stopy legrace tvrdili, že urážet a pomlouvat politiky přes internet je přece horší než to dělat osobně, protože tak se to dozví více lidí – a proto se to musí trestat přísněji.

Spoustu lidí to asi překvapí, ale základním rysem demokracie je právě to, že když nejste s prací politika spokojeni, tak mu prostě vynadáte. V současnosti není spokojeno s prací prezidenta Trumpa mnoho lidí v Americe – a viděli jste, jak je memy, urážkami a parodiemi naštosovaný celý internet? Tohle je ta část svobody slova, která se kritizovaným politikům sice nelíbí, ale je chráněná. Naopak to, že kritiku vlády řeší policejní a soudní aparát, mi přijde... spíš tradičně německé. Proto mě ohromuje, že to někdo může obhajovat, jako že to je přece cajk.

Není to cajk. Snaha stopovat lidi podle jejich příspěvků a dělat z nich „příklady pro povzbuzení mužstva“ taky není cajk – něco takového se dělo v britském námořnictvu ve viktoriánské éře. Rovněž není cajk snažit se o jakousi ověřenou identitu, kterou bude stát ověřovat a lustrovat – to je pro změnu velice čínské. A hned po ověřené identitě přijde na řadu idea našich ověřených sociálních sítí s ověřenými ověřovači, opravujícími zbloudilé.

Je to svůdné, chápu: Jeden den někdo napíše článek o tom, co si zase ta zlá komunistická Čína vymyslela na své nevolníky – a druhý den na to se zájmem kouká demokratický svět proto, aby s tím za nějakou dobu začali experimentovat první z tábora svobody, v tomto případě obvykle Austrálie. Austrálie obecně funguje jako takové preview toho, co se za pár let pokusí do Evropy zavléct Britové proto, aby to za dalších pár let přišlo zajímavé i ostatním státům svobodného Západu.

Myšlenky na monitorování a kontrolu populace tečou dál – Velký čínský firewall je super myšlenka, když chcete „chránit obyvatelstvo před dezinformacemi“ a „hybridními hrozbami“. V tu chvíli je zcela jisté, že z houští vyleze někdo, kdo možná nesouhlasí s čínskými hodnotami, ale obdivuje jejich metody a jejich sociálně inženýrské technologie, takže se začne blokovat. Samozřejmě ne jako Čína v duchu čínských hodnot, ale jako v Pokrokově ve jménu pokrokových hodnot.