Počítače a škola: Které části výuky informatiky zastarávají? | Kapitola 2

Na Východě toho naopak bylo opravdu málo, takže východní vzdělávání bylo o tom, jak si něco postavit, jak si dát něco dohromady svépomocí – a jak vůbec něco mít a jak to rozchodit a něco pro to naprogramovat. Bylo to určité extrémní bastlířství, tedy alespoň pro tu tech pozitivní vrstvu, zatímco běžná vrstva toho, z čeho se v budoucnosti jednou stanou uživatelé, se orientovala spíš na džíny, stereo a na VHS – prostě chtěli, aby to vypadalo jako na Západě, když už jsme tedy nebyli reálně na Západě.

Na Západě vznikaly vývojářské komunity, na Východě zase kluby – a ty se s postupem času měnily tak, že na Západě přirozeně vznikaly malé softwarové firmy anebo firmičky s jedním hardwarovým produktem, prostě to vedlo k podnikání. Naopak na Východě byly kluby prostor pro přípravu budoucích zaměstnanců, protože se obvykle nacházely pod gescí nějakého místního technologického podniku. Jen ty opravdu odvážné kluby, jako 602. ZO (základní organizace) Svazarmu se plynule přeměnila na úspěšný softwarehouse.

Naše výuka, tedy alespoň na Východě, tíhla vždy k hardwaru a k tomu, jak něco postavit anebo jak to opravit. V klubu si nás roztřídili na ty šikovné, tedy na ty, kteří uměli něco pájet a nehrozilo u toho, že nechají vyhořet celou budovu – a potom na ty levé, ale dost chytré na to, aby něco naprogramovali. Zbytek docházel nepravidelně, snad ve víře, že je nakonec také políbí nějaká elektrotechnická múza – a něco z toho nakonec bude. 

To, co bylo zajímavé, bylo to, že nás v teorii vždy učili kombinační obvody a logické funkce, což jsem ve finále ocenil, protože to se hodí jak v programování, tak když řešíte obecné logické problémy. Tedy: Neoceňoval jsem to v době, kdy nás to učili, ale učili nás to, protože věděli, že to budeme potřebovat jak u programování, tak i u návrhu logických obvodů – třeba když si rozhodnete postavit vlastní elektronický zvonek anebo něco takového.

Tohle je věc generace, která se vzdělávala v 80. letech. Dnes je to, alespoň pokud jsem správně informován, něco poněkud jiného – a spíš to připomíná to, čemu říkám „záchranný kurz IT na VŠE“, kde po revoluci učili všechny základy práce s Office a obecně počítačovou gramotnost, protože opravdu nebylo jisté, s jakou znalostí ti lidé na VŠE přišli – a elementární počítačová gramotnost byla v té době už naprostou nutností. 

Podotýkám, v té době nebylo ještě běžné vlastnit PC, počítačové laboratoře sloužily k programování, ale taky ke zpracování dat a psaní prací – takže je logické, že všichni prošli uživatelským kurzem, kde se učily základy. Učitelé byli naštěstí tak osvícení, že věděli, že je tam spousta lidí, kteří by se maximálně nudili, takže pokročilejším zadali seminárku – a když to bylo dobré, už nás prostě nechtěli vidět. Dalo se.