Počítače a škola: Které části výuky informatiky zastarávají? | Kapitola 3

Dnes, pokud to chápu správně, se začíná právě od uživatelské zkušenosti, což je opět tak trochu mimo, protože to první, s čím se setkají dnešní děti, budou dotyková rozhraní z tabletů a telefonů. Ta jsou intuitivní, děti se je naučí dřív než klasickou gramotnost – a pak přichází specifikum moderní doby, totiž řekl bych kurz přežití na internetu. 

Nemám pocit, že by to moderní generace měla „extrémně těžké“, ale s promořeností všeho kamerami, sociálními sítěmi a řekl bych absencí základních sociálních zkušeností, to může být vcelku nepříjemné. Proto musíte mít to, co naše generace mít nemusela – elementární nedůvěru k ostatním, kteří se vás pokoušejí zneužívat a také ochranu před tím, aby virtuální snahy kompletně nahradily ty reálné vztahy. 

A pak přichází otázka, jestli je opravdu nutné a vhodné, aby se každý učil programovat a také chápat základy logických obvodů. Argument proti je založený na tom, že většina lidí nikdy nebude programovat, respektive se místo k programování dostane k nějaké formě automatizace, a to bude asi tak všechno. Se vzestupem AI se zvlášť základní programování stává stále zbytečnějším.

Argument pro takovou výuku spočívá v tom, že programování vás vlastně učí exaktnímu uvažování. Klasický vtip říká, že počítače jsou starozákonní Bůh: Samý příkaz – a ani stopa milosrdenství! Program je vlastně jenom zápis algoritmu – a algoritmus je vyčerpávající zápis nějakého postupu, který si zachovává exaktnost v plném rozsahu. To, že se učíte programovat, vlastně znamená, že se učíte exaktně myslet, což je schopnost, kterou překvapivě hodně lidí nemá.

Zdálo by se, že stačí samotná výuka logiky, jenomže logika se musí používat, což většina lidí taky nedělá. Dodnes mě straší návštěva přednášky logiky pro filozofy na FF UK, kde se vyučující s matematickým zázemím marně pokoušel budoucím filozofům vysvětlit rozdíl mezi úplnou a neúplnou indukcí – a i když se zdá, že logika by měla být naprostým fundamentem filozofie, tak mi došlo, že tam jde spíš o jazykové hry než o exaktnost.

Programování vám jazykové hry nedovoluje. Nemůžete se vyjadřovat vágně, tvářit se, že je něco opakem sebe sama anebo že dvě různé věci jsou vlastně totéž. Tedy – můžete to zkusit, ale v klasické výpočetní technice založené na boolovské logice vám to fungovat nebude. Praktické programování vám naprosto nemilosrdně ukáže neexaktnost vašeho popisu, díry v algoritmech a taky vaši neschopnost navrhovat datové struktury a obecně předvídat dopředu. To, co vám projde v kavárně anebo v debatním kroužku, vám rozhodně neprojde u hardware.