pocitace-ku-prime-spotrebe-urcene
Zábava Článek Počítače, ku přímé spotřebě určené

Počítače, ku přímé spotřebě určené | Kapitola 2

Michal Rybka

Michal Rybka

22. 11. 2008 01:00 41

Seznam kapitol

1. Kde jen ty mašinky jsou... 2. Peníze vždy až na prvním místě

Nemůžu se zbavit dojmu, že moderní počítače mají spíše spotřební kvalitu. To není urážka, pouze pozorování. Přestože se nám někteří autoři scifi pokouší vsugerovat myšlenku, že takový počítač jest odolnější organismu biologického (kupříkladu ve Stroji času), v praxi mašinka bude fungovat tak pět, deset let - pokud se k ní chováte opravdu slušně.

Reklama

Když jsem sledoval postupný vývoj komputerů od osmdesátých let do devadesátých, zaujal mě trend snižování kvality ve jménu nákladů. Ocelové krabice a přesné mechanické provedení původních IBM (takový IBM PS/2, to bylo úžasné trojrozměrné LEGO!) ustoupily nejprve zjednodušeným plastovým domácím počítačům. Stroje, jako Commodore PC-1 a nebo EuroPC byly zmenšené, chyběla jim kovová konstrukce a výrobci se snažili stáhnout cenu integrací "všeho" přímo na desku. Ukázalo se ale, že custom desky různých velikostí nejsou to pravé ořechové a vznikly standardy tak, jak je známe dnes. Dnes si výrobci PC jenom málokdy navrhují vlastní desky tak, aby jim pasovaly do designu jejich počítačů, to vidíme jenom u velmi speciálních konstrukcí. Zajímavé je ale to, že v posledních letech se trend jistým způsobem obrací - kdysi se výrobci snažili vše očesat na kost a hlavně odstranit z konstrukce drahé kovy, dnes naopak vidíme nádherné počítačové skříně z masivního aluminia a překrásně kolorované motherboardy s celými lesy pasivních chladičů propojených pomocí dlouhatánských heatpipes, hotový ropovod Družba!

Počítače, ku přímé spotřebě určené
i Zdroj: PCTuning.cz
Počítače, ku přímé spotřebě určené
i Zdroj: PCTuning.cz
Počítače, ku přímé spotřebě určené
i Zdroj: PCTuning.cz
Počítače, ku přímé spotřebě určené
i Zdroj: PCTuning.cz

Ten rozdíl je snad ještě lépe vidět na grafických kartách: Původní 3Dfx Voodoo byl takový chudáček, taková placička s pár čipy zcela bez chlazení, naopak nVidia GTX 280 je přímo umělecké dílo. Ohromný blok, v podstatě jeden velký masivní chladič, ve kterém je zabalena grafická karta. Spousta materiálu, až se člověk diví, jak to mechanicky v počítači drží a že to slot pro PCI Express neurve. S každou další generací se mi zdá, že jsou špičkové grafiky větší a lépe zpracované.


Pochopitelně - to platí jenom u drahých strojů. V masovém segmentu se stále šetří a výrobci se snaží náklady stlačit k nule. Podívejme se na zmíněné netbooky: Za nějakých sedm tisíc si dnes koupíte docela schopný netbook s 80 GB diskem a Windows. Pokud zalovíte po první generaci Asusu EEE, seženete ho už kolem 5000 korun. Digitální foťák můžete mít za 1500, kamerku za dvojku. Pochopitelně - schopnosti omezené, provedení chatrné - ale pro nenáročné použití to stačí, zvláště v prostředích, kde zařízení hrozí zkáza (párty, děti, zvířectvo, kolej, nemocnice...) Levnou elektroniku si nekupují jenom "socky", ale taky lidé, kteří ji plánují používat pouze dočasně. Jde o skutečně spotřební použití: Podobně, jako se dělaly jednorázové foťáky, sáhnete v případě nouze (ztráta na dovolené, zapomenutí doma před odjezdem...) třebas po nejlevnějším Benqu a spokojeně ho používáte. Když si vezmete, že docela použitelný nový mobil stojí i se zárukou asi sedm stovek, tak je jasné, že při ztrátě nejvíce zapláčete nad SIMkou a případně předplaceným kreditem. Jinak to žádná tragédie není. Rozbilo se - rozbilo. Kdo by řešil dvouletou záruku? U levné konzumní elektroniky by se mi spíš líbilo, kdyby u ní byla záruka kratší, ale cena by se stáhla ještě o kus níž. Rozbitou konzumní elektroniku prosím vhazujte do recyklační bedny u vchodu a račte si vybrat něco nového!



Ekologie je v módě

Fanatičtí proekologové obvykle na myšlenku spotřební elektroniky (té určené k "jednorázové spotřebě") obvykle reagují hystericky. Je to plýtvání a nebezpečný odpad, zahlcující útroby matičky Gaii, říkají, ovšem na druhou stranu nám hned doporučují místo stolních počítačů laptopy, které, dle mého skromného pozorování, mají výrazně kratší životnost než dobře postavený desktop. Výměna nového za starý ovšem může být ekologicky dobře opodstatněná - nové věci mívají vyšší výkon, ale nižší spotřebu. Základní problém výpočetní techniky je v tom, že u jejích neužitečných pozůstatků z principu nejde o snadno recyklovatelné materiály. Základem řešení problému je výměna těžko recyklovatelných a nedegradovatelných materiálů za jiné, lépe a rychleji propadajících rozkladu na zužitkovatelné prvočinitele.


Představa, že co je "přírodní" je "dobré" a co je "umělé", je naopak "špatné", je zcela mylná, ale mezi víkendovými rádobyekology je rozšířená. Takoví lidé horují proti chemii (ačkoliv, jak poznamenává můj přítel, většina organické chemie se dělá ze 100% přírodní ropy), ale na druhou stranu jsou schopní způsobit ekologickou katastrofu tím, že vypustí do přírody svého mazlíčka, který ale do místního ekosystému nepatří. Nejde o to odvrhnout syntetické materiály, ale vymyslet jiné, lepší. Veškerá materie, která se účastní lidského výrobního procesu, se jen tak nezhmotnila - jde jenom o přeměněné přírodní materiály. Celá finta udržitelného rozvoje spočívá v tom, že všechny materiály musí v ekosystému procházet cyklem - každý jednotlivý meziprodukt musí, lidově řečeno, papat či zpracovat někdo jiný. Problém se syntetickými materiály, jako je DDT, antidepresiva a nebo počítačový odpad spočívá v tom, že je nikdo v přírodě neumí degradovat, protože jde o látky nové a evoluce není schopna reagovat tak rychle. Ekosystém pak ohrožuje rychlost, s jakou se objevují nové látky, a objem, ve kterém se objevují. Lidé se snaží materiály většinou vyvíjet tak, aby odolaly přirozenému rozkladu. V principu ale není žádný důvod, proč se nepustit přesně opačným směrem a navrhovat materiály naopak tak, aby se rozpadaly co nejrychleji a byly co nejméně toxické.


Tím se otevírají možnosti pro tvorbu počítačů s řízeně omezenou životností. Relativně nejmenší problém přitom je u jejich konstrukce - už jsme tu měli dřevěné klávesnice a myši, třebas od Swedx.

Nově přichází Asus s notebooky z bambusu, což je vzhledem k odolnosti a rychlosti regenerace biohmoty ještě mnohem lepší věc. Technicky vzato bychom se mohli propracovat třebas až k papírové hmotě vyztužené nějakým degradovatelným epoxidem, která by sloužila jako konstrukční báze pro stroje s očekávanou životností pod jeden rok. Docela mě to překvapilo, ale i zde najdeme určitý precedens - zatímco konzole Colecovision používala jako stínění měděné plechy a zatímco se standardem u jiných osmibitů stala plechová klec, Commodore už v osmdesátých letech používal ke stínění pouhý karton potažený hliníkem. Šlo o mnohem jednodušší, levnější, ale přesto funkční řešení. I další komponenty - šrouby, vodiče apod. by mohly být navrženy degradovatelné, na bázi organických laků či vodivých kapalin.


Mnohem větší potíž je, pochopitelně, u vlastních komponent - jsem ale přesvědčen, že chytré hlavy by měly být schopny vyřešit i tento problém. Koneckonců nejsilnější známá výpočetní struktura, lidský mozek, je plnohodnotně degenerovatelná taky. Pokud pohodíte lidský mozek v přírodě, bude recyklován s velkou hbitostí! Myslím, že není důvod představovat si výpočetní struktury budoucnosti tak, jak je známe, jenom více naleštěné a nadesignované - třeba je budeme opravdu pěstovat, podobně jako "pody" z filmu eXistenz. (Pro ty, kteří tento skvost, který vřele doporučuji, neviděli: Pod je živá věcička velikosti menšího chleba, pěstovaná z nervové tkáně zmutovaných obojživelníků, která se připojuje chobůtkem do ďoury, kterou mají uživatelé navrtanou v bederní páteři. Hodně divoké - ale třeba existuje technicky dosažitelný mezistupeň mezi touto divokostí a klasickým počítačem!)



Jeden server vládne všem

Samotný hardware je pochopitelně jenom částí řešení. Inherentně nestabilní počítač vyžaduje jinou filozofii software. Pro tento případ se zdá být přirozenou volbou cloud computing, který činí svým způsobem reliabilitu hardware překonanou. V podstatě je jedno, jak spolehlivý je stroj, přes který přistupujete k aplikacím běžícím v cloudu. Z hlediska aplikace a koneckonců i uživatele je relativně jedno, kdy terminál přestane fungovat. Pokud vás hardware selže, nic se neděje - vaše data jsou uložena jinde a žádná ztráta se nekoná. Samozřejmě, nejde o nijak revoluční koncept, žádná magie se nekoná - spolehlivost takového systému je dána spolehlivostí připojení a serveru, na kterém jsou data fyzicky uložena. Na chvíli ovšem předpokládejme, že poskytovatel služby je schopen zajistit bezpečnost dat a kontinuitu služby, aniž by s tím byla spojena nějaká rizika (například že si bude provozovat na soukromých datech svůj vlastní data mining).

V takovém případě vidíme, že třída "konzumních počítačů", třeba i prodávaných jako balíček s datovým připojením a třebas i nějakou vysokokapacitní jednorázovou baterií, dává smysl. Takové zařízení by se dalo potenciálně pronajímat - a nebo, pokud by bylo navrženo s ohledem na recyklaci, by mohlo být po "použití" znovu zpracováno. Není třeba řešit problémy s migrací dat, není se třeba zvlášť bát ztráty a nebo krádeže. To není úplně ujetá představa - řekněme, že by se nějak podařilo vytvořit systém, který by stál řekněme 100 USD, byl by určený jenom pro webové aplikace a vy si ho za tyto peníze mohli koupit třeba na dovolené a nebo na služebce. Nemusíte se tahat s vlastním počítačem, pro emailování, surfování, prezentace - pro všechny běžné aplikace byste si pořídili jednorázový počítač. Je jednodušší a levnější transportovat po světě data než hardware - takový notebook s příslušenstvím váží alespoň 2 kg, větší kusy pak více. Kdyby byla možnost si levný stroj koupit (a nebo pronajmout), mohla by to být v globále nemalá úspora.


Osobně jsem přesvědčen, že v budoucnosti bude místo jak pro vysoce spolehlivý hardware, který zaujme patrně místo serverů, ať už domácích a nebo profesionálních, tak i pro spotřební počítače, u nichž se očekávaná životnost bude pohybovat mezi několika měsíci a několika roky. Dává to smysl - jenom se obávám, že v mnoha případech nebude možné spotřební hardware vyvinout, i kdyby to bylo zcela přirozené. Podívejte se například na grafické karty - vzhledem k jejich rychlému zastarávání by to byla zcela ideální aplikace pro degradovatelné materiály. K čemu je vám doživotní záruka, která se nabízela pro karty Voodoo 3? Zajímá to dnes někoho? Jde ale o vysoce výkonné díly, které papají hodně energie a musí po dobu své životnosti zvládat vysoké provozní teploty - tedy o něco, co půjde jenom těžko ošidit a učinit "spotřebním". Moderní grafika je kvantum materiálu, to ze sebelépe upraveného "papíru" udělat nepůjde. Pro takové případy prostě nezbude nic jiného, než mít navržený efektivní recyklační proces, který nám dovolí vyrábět další a další generace hardware, aniž bychom vyplýtvali suroviny a podložili svá města horami nepoužitelných pozůstatků hardware, jehož morální životnost byly pouhé dva roky...


První
Poslední
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama