První masově prodávaný počítač: Co předcházelo zrození Commodore VIC-20
Seznam kapitol
Jaký je nejslavnější mikropočítač, který už od kolébky byl určen pro hraní her? Každý pamětník 80. a 90. let odpoví jednoznačně – Commodore C64. Cesta k němu ale nebyla přímočará i zcela jasná a vedla přes dnes již pomalu zapomenutý první barevný počítač této firmy, který znamenal opravdový průlom v dostatečně nízké ceně, aby si jej mohl koupit opravdu každý. První počítač, jehož se prodalo milion kusů.
Firmu Commodore jsme ve své pouti mikropočítačovou historií opustili před několika léty poté, co Chuck Peddle nejprve velkému šéfovi Jacku Tramielovi ukázal zcela nové pole pro byznys a následně pro něj sestrojil Commodore PET 2001. Ten patřil ke třem prvním mikropočítačovým platformám z roku 1977, které umožňovaly relativně snadné používání, prostě je stačilo jen připojit do zásuvky, a mohli jste... No, moc jste toho dělat nemohli, protože s 4kB RAM, kolik ten první PET nabízel, se toho fakt moc dělat nedalo, ale to se postupně změnilo.
Legenda Commodore: Počítače pro masy, ne jen pro bohaté
Computers for the masses, not for classes. Až do mikropočítačové revoluce nikdo neuvažoval o možnosti, že by počítače…
Chuck Peddle i nadále pracoval na rozvíjení platformy, protože si moc dobře uvědomoval, k čemu všemu lze mikropočítače používat. Byl přesně tím člověkem, kterého Commodore potřeboval – vizionář, perfektně chápající možnosti a limity technologie a vidící cesty, které se nabízely. Někdy vidící až příliš daleko, jak si ještě řekneme.
Kromě drobných vylepšení platformy, tedy především navýšení paměti a u dalších typů použití pořádné klávesnice, začal se svým vývojovým týmem pracovat na dvou zásadních perifériích. První byla disketová jednotka, ovšem tam se tedy moc nevyznamenal. Na rozdíl od konkurence, tedy především Steva Wozniaka, který vymyslel velmi jednoduché až primitivní řešení, kdy samotná jednotka byla v podstatě hloupá a řídil ji počítač, Peddle věděl – ano už tehdy věděl – že pro smysluplné použití jsou potřeba jednotky dvě a měly by být rychlé. Proto zahájil práce na dvojité disketové jednotce, která byla ještě ke všemu řízena vlastními dvěma mikroprocesory. Nejen, že práce trvala dlouho, takže Commodore ji mohl nabízet až v roce 1979, ale ještě ke všemu byla hrozně drahá, nehledě na to, že někteří uživatelé by se klidně v rámci nedostatečných financí smířili i s jedinou jednotkou, ovšem tu tehdy Commodore k dispozici neměl.
Zato s druhou periférií trefil do černého. V Japonsku oslovil miniaturní firmičku Epson, která vyráběla tiskárny s rozhraním firmy Centronics. Tento americký výrobce mu totiž dal košem, řka, že nepotřebuje nějakou speciální dohodu s Commodore. Epson vyvinul verzi své tiskárny schopnou připojení k PET a Commodore stačilo ji pouze přeznačit jako svůj vlastní výrobek. Byl to skvělý úspěch, který mimo jiné znamenal, že Epson se na poli tiskáren etabloval, zatímco firma Centronics skončila.
Chuck Peddle během tohoto období končících sedmdesátých let měl několik velkých hádek s Jackem Tramielem, dokonce firmu asi na rok opustil a odešel k Apple, kde se mimochodem stal členem týmu Apple Lisa a velmi správně predikoval, jak špatně tento počítač nakonec skončí. Do Commodore se ale pokorně vrátil, takže Tramiel mu jeho neloajalitu odpustil, i když jejich vztahy už nikdy nebyly tak dobré jako dříve. Úkol, který před něj velký šéf postavil, zněl jasně. Potřebujeme barevný počítač.
V této době se totiž objevily první mikropočítače Atari – typy 400 a 800 – nabízející na svou dobu skvělou grafiku, Texas Instruments uvedl svůj TI 99/4, který se sice kvůli výrobním problémům na pultech obchodů objevil až později, ovšem Tramiel obě platformy považoval za zásadní hrozbu.
Možná se někteří ptají, proč za konkurenci nepovažoval i firmu Apple, jejíž Apple II uměl barevnou grafiku už v roce 1977. Odpověď je jednoduchá – Apple byl v této době mnohem menší firmou a prodával méně mikropočítačů než Commodore. Ten byl druhý, zatímco první naprosto neotřesitelně vládl RadioShack se svým TRS-80, což nebyl zrovna nejlepší systém, ale byl relativně levný, a hlavně jste jej mohli koupit v jakémkoliv obchodě tohoto výrobce, kterých v USA bylo přes tři tisíce. Právě distribuční síť hrála v této době obrovskou roli, jelikož mikropočítače se opravdu nedaly koupit kdekoliv.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
