První masově prodávaný počítač: Co předcházelo zrození Commodore VIC-20 | Kapitola 5

Zvrátit rozhodnutí svého šéfa nedokázal, ale mohl zkusit rychle přijít s vlastní variantou. Dal proto svému nejlepšími inženýrovi Billu Seilerovi příkaz, aby během 14 dní, které zbývaly do letního CES, dal také dohromady prototyp, založený na PET a používající čip VIC. Bylo to téměř nemožné, ale přesto se to Seilerovi s podporou dalších podařilo. Měli k dispozici primitivní počítač, který ovšem na jedné straně byl vzhledem k původu dražší než prototyp Yannesův, na druhé straně měl integrovaný Basic a dalo se s ním normálně pracovat, zatímco Yannesův stroj mohl vzhledem k neexistenci Basicu pouze přehrávat jeho demo. Svůj projekt nazvali G-job, což byla zkratka z garage job, tedy jakýsi náznak, že něco tak primitivního by si zasloužilo vzniknout v garáži.

Na CES měl tedy Commodore k dispozici hned dva hrubé prototypy, kdy ani jeden nebyl dokonalý, ale Tramiel se již rozhodl. Fakt, že najednou trvalo Peddlovi jen dva týdny, aby mu něco ukázal, ještě zvýšil jeho podezíravost. Měl pocit, že Peddle celou dobu na počítači vůbec nic nedělal, což byla do jisté míry pravda, ale souviselo to s nedostupností grafického čipu. Tramiel proto oba stroje vůbec neporovnával, vlastně ho to nezajímalo, protože on už věděl, komu dá šanci. Yannesův prototyp se stal vítězem ne pro svou dokonalost, ale proto, že splnil přání velkého šéfa mít možnost nabídnout lidem jakýkoliv laciný počítač s barevnou grafikou.

Ve chvíli, kdy bylo rozhodnuto, že Yannesův prototyp bude novým laciným počítačem Commodore, byl nominován Robert Russel z Peddlova týmu, aby počítač dokončil. Vůbec nešlo o jednoduchou práci. To, co Yannes na rychlo spíchl, nebyl ani zdaleka hotový počítač, ale spíše jen koncept počítače. Z hardwarového hlediska chyběly jakékoliv porty (pro magnetofon, joysticky, disketovou jednotku, monitor), ze softwarového hlediska nebylo hotové naprosto nic. Inženýři z MOS Technology se přitom tvářili, že oni svou práci dodělali a v podstatě dodali hotový produkt. Bob Russel byl nesmírně šikovný programátor, ovšem byl to především programátor, zatímco prototyp potřeboval dokončit i po hardwarové stránce. Projekt nazval Vixen, jelikož se mu Tramielem prosazované jméno VIC zdálo směšné.

Peddle se k prototypu stavěl velmi negativně a rozhodně nehodlal podporovat své inženýry v jeho dokončení. Russel si začal zoufat, protože viděl, že sám to nemůže zvládnout. Díky tomu, že mu za zády stál Tramiel, tak se mu podařilo nakonec tým přesvědčit a Bill Seiler začalo do Yannesova prototypu dodělávat funkčnost, který měl jeho zamítnutý G-job. Z tohoto důvodu je tvrzení, že počítač je dílem Roberta Yannese, značně nepravdivé. Ten ve skutečnosti spíchl pouze koncept, ale dokončení bylo dílem týmu Chucka Peddla. I sám Yannes později potvrdil, že finální počítač se mnohem více podobal Seilerově G-jobu než jeho nezralému návrhu.

Na celém tomto horečném vývoji, na který měli inženýři jen 6 týdnů, je nejzajímavější jeho řízení. Žádné totiž nebylo. Tramiel chtěl levný barevný počítač, to bylo vše. Jaké budou specifikace, kolik bude mít počítač paměti, jaké porty, zda bude schopen práce s disketovou jednotkou, zda není limitující mít jen jeden joystickový port – to všechno jej nezajímalo, to si rozhodli sami vývojáři. O detailech jako mapa paměti či vývodech portu pro zásuvné moduly to samozřejmě platí taktéž. Peddle sám udělal práce minimálně, pouze poradil Russelovi s kódem pro ovládání magnetofonu, který byl převeden z PETu, stejně jako Basic i nově vytvořený kernel systému pro chystaný PET. Pochopitelně, vše bylo nutné upravit pro mnohem jednodušší hardware s minimální pamětí. Smutné na tom všem ale je, že navzdory této zásadní práci neměl Tramiel pro Peddla a jeho tým žádné uznání, smetanu slízli ostatní.