První masově prodávaný počítač: Co předcházelo zrození Commodore VIC-20 | Kapitola 6
Seznam kapitol
Jaký je nejslavnější mikropočítač, který už od kolébky byl určen pro hraní her? Každý pamětník 80. a 90. let odpoví jednoznačně – Commodore C64. Cesta k němu ale nebyla přímočará i zcela jasná a vedla přes dnes již pomalu zapomenutý první barevný počítač této firmy, který znamenal opravdový průlom v dostatečně nízké ceně, aby si jej mohl koupit opravdu každý. První počítač, jehož se prodalo milion kusů.
Když byl prototyp opravdu hotový, Jack Tramiel rozhodl, aby to byla japonská pobočka Commodore, který jej připraví k výrobě. Moc dobře totiž cítil, že Peddle tento stroj nepodporuje, že vše je děláno jen proto, aby to bylo hotové, ale nikoliv se skutečným zaujetím pro věc. Zde je třeba opět zdůraznit, že sice bylo hotové zapojení hardware a software, ale po stránce designu, klávesnice atd nebylo uděláno zhola nic. To vše bylo dílem japonských inženýrů a počítač se ostatně měl nejprve vyrábět a prodávat v Japonsku. Bylo rozhodnuto pojmenovat jej VIC 1001, což souviselo s označením PET 2001, který se v Japonsku prodával velmi dobře. Číslo naznačovalo, že počítač je méně výkonný než jeho starší bráška. VIC se kromě jiného stal jedním z velmi mála západních počítačů s fontem Kanji v ROM, což opět pro jeho úspěch byl dost zásadní krok.
V Japonsku zároveň vznikly i první hry pro tento počítač, což bylo dílem skupiny softwarových nadšenců, která si podle vzoru slavného počítače z 2001 Vesmírné Odyssey říkala HAL. Ti upravili nejslavnější arkádové hry, jako třeba Pac Mana, Space Invaders a podobné, přičemž si jako praví gameři dali velice záležet, takže šlo takřka o výtečné kopie. Vzhledem k tehdejšímu nedokonalému autorskému právu, jaké v Japonsku existovalo, nebyl s prodejem takovýchto her žádný problém.
Výroba počítač v Japonsku se rozjela právě včas, aby Commodore stihl vánoční sezónu, což bylo zcela zásadní. Počítač znamenal obrovský úspěch, no a když se tuto informaci dozvěděl Jack Tramiel, cítil nesmírné zadostiučinění. Zatím ale asi neměl v plánu podniknout nic proti Chucku Peddlovi, jenže ten vše rozsekl naprosto zásadním způsobem. Při jedné z Jackových cest do Kalifornie jej vyzvedl na letišti, což Tramiela nepotěšilo, protože byl domluven s jiným manažerem. Peddlovi se evidentně vyhýbal, neboť na jedné straně mu slíbil vedení vývoje, na druhé straně ale měl pocit, že Peddle jej vede špatně. Peddle ale chtěl vyjasnit vlastní pozici, no a situace při jízdě autem, kde Tramiel musel sedět a poslouchat jeho argumenty, mu vyhovovala. Peddle navrhl celkem logickou věc – aby se Commodore rozdělil na dvě divize, jednu pro herní a druhou pro profesionální počítače. Tramiel se ale obával, že to by znamenalo snížení jeho kontroly nad firmou. Došlo k obrovské hádce, která znamenala zásadní přelom ve směřování firmy.
Hned druhý den se Tramiel dostavil do Moorparku a informoval zdejší inženýry, že se jejich vývojové centrum zavírá. Všichni se mají hlásit na východním pobřeží v Pennsylvánii, protože Commodore se rozhodl přesunout všechny své aktivity do mnohem levnějších prostor, kromě toho to znamenalo i platit nižší daně. Ani v této situaci Peddle nedostal padáka, prostě se z něj stal řadový inženýr a měl se přestěhovat. To ale ani on, ani většina z jeho lidí nehodlala udělat. Peddle už dříve uvažoval, že pokud to nejde v Commodore, založí si vlastní firmu a novou profesionální platformu si vyvine tam. Když s tímto plánem seznámil své lidi, většina chtěla jít s ním. Peddle vše organizoval nesmírně opatrně, aby toto nemohlo být soudně napadnutelné jako krádež know how, takže všichni dostali přísný zákaz vzít si s sebou jakékoliv poznámky, o prototypech či něčem více ani nemluvě.
Jakmile se o tomto dozvěděl Jack Tramiel, explodoval hněvem, okamžitě dal pokyn svým právníkům, aby žalovali jak Peddlovu novou firmu, tak jeho osobně, protože on si za svou práci v Commodore nárokoval jakožto manažer podíl na firemních akciích v ceně cca 3 mil. dolarů. Peddle byl přesvědčen, že ani jedna z těchto žalob nemá šanci na úspěch, ale mýlil se. Ano, jeho nová firma byla soudně nenapadnutelná, ale Tramiel měl velmi dobré právníky, kterým se skutečně podařilo přesvědčit soud, že Peddle nemá na manažerskou odměnu nárok. Za několik let práce pro Commodore, za všechen stres, přesčasy, hádky, což vedlo i k rozpadu jeho manželství, měl tedy Peddle být oceněn pouze základním platem, neboť u Commodore bylo zvykem oceňovat manažery právě balíky firemních akcií a ty on nedostal. Tak se tedy Tramiel odvděčil člověku, který pro něj objevil úplně nové pole pro podnikání a hrál zásadní roli v prvotních úspěších firmy Commodore.
