První masově prodávaný počítač: Co předcházelo zrození Commodore VIC-20 | Kapitola 3

Al Charpentier se rozhodl postupovat nejjednodušší cestou – vzít čip VIC, zvýšit jeho taktovací frekvenci, a tím získat vyšší rozlišení. Tak se zrodil MOS6562, který skutečně uměl zobrazit zmiňovaných 40 znaků na řádek, ale vyžadoval použití mnohem dražších rychlejších pamětí SRAM (s přístupovou dobou 200 ns, místo obvyklých 450 ns, což dnes vypadá až směšně). Prototyp barevného PETu byl demonstrován na zimním CES v roce 1980, ale když Tramiel zjistil, že by bylo třeba používat mnohem dražší paměti, okamžitě toto řešení odmítl. Vývojáři museli hledat jinou cestu, což měl být MOS6564 schopný pracovat s pomalejšími pamětmi SRAM.

Peddle mezitím využil situace a zatlačil na Jacka Tramiela, aby mu dovolil založit vývojové centrum, které by se nacházelo mimo výrobní prostory firmy v Kalifornii. Zdůvodňoval to zcela správně tím, že jeho vývojáři musí neustále řešit nějaké problémy s výrobou, a to je zdržuje. K jeho velkému překvapení Tramiel souhlasil a vzniklo vývojové centrum Moorpark, což byl Peddlův sen. Chtěl řídit něco jako Xerox PARC, kde by mohly být studovány technologie pro nasazení ve vzdálenější budoucnosti. Řekněme si narovinu, že to nebylo právě to, co od něj Tramiel očekával. Ten chtěl výsledky a pokud možno hned.

Na přelomu let 1979/80 proto Peddle najal několik velmi nadějných inženýrů a v nové laboratoři se začalo pracovat na velmi zajímavých technologiích – zkoušelo se sdílení dat pomocí modemu, připojení pevného disku k PET a nejzábavnější byly experimenty s tehdy horkou novinkou – CCD. Peddle naprosto přesně předpověděl, že právě tato technologie jednou najde velké uplatnění. Co si ovšem neuvědomil, že to „jednou“ bude trvat přes 15 let. Bohužel, v tomto ohledu byl sice Peddle výtečný vizionář, ale nechápající, že některé věci jsou fakt hodně daleko a Commodore není tou pravou firmou, která je může prosadit. Například sdílení dat přes modem je vlastně předobrazem budoucích BBS a nynějšího internetu, ovšem tehdejší technologie byla prostě ještě hodně nedospělá.

Jak jsme si řekli, v Moorparku se toho vyvíjelo hodně, ovšem na jednom projektu práce stála – na barevném PETu. Ono to ani jinak nešlo, protože nebylo to nejdůležitější, grafický čip. V MOS Technology si na tom novém čipu, označeném MOS6564, vylámali zuby, technologie selhávala. Ukázalo se, že jen „lehce“ upravit VIC čip, aby uměl vyšší rozlišení, je bohužel nereálné. Výsledky, které si Jack Tramiel představoval, nepřicházely, ovšem to neznamenalo, že by se Peddle oddal jen fantazírování. Představil i konkrétní produkty, například PET 8032 s 80 znakovým monitorem a 32kB RAM, který byl brán jako skvělý kancelářský počítač, či dvojitou disketovou jednotku 8050, která nabízela dvojnásobnou hustotu, tedy kapacitu diskety 340 kB, což tehdy byla novinka a třeba Apple něco takového nenabízel. Přišly další a lepší tiskárny, takže Commodore měl pro firmy komplexní nabídku produktů.

Rozebíraly se možná řešení a vylepšení platformy. Peddle si například uvědomil, že s přibývajícími perifériemi bude problém, jak pro ně řešit ovládací drivery. Přišel proto s myšlenkou, že je nutné oddělit PET Basic od jádra systému a vytvořit v podstatě operační systém – kernel – který to bude řídit. Pro PET jej naprogramoval John Feagans a kernel se stal základem i pro další počítače. Zároveň si Peddle uvědomil, že MOS6502 je zastarávající, a pokud má být budoucí počítač opravdu použitelný, musí být schopen pracovat s větším množstvím paměti. Proto připadl na koncept zvaný TOI – navrhnout zcela novou profesionální platformu, založenou na jiném mikroprocesoru, která by byla snadno rozšiřitelná pomocí zásuvných karet, ovládala se s pomocí operačního systému nezávislého na Basicu a byla by postavena na CPU i8088, který uměl adresovat 1 MB RAM. Mnozí čtenáři si asi jsou vědomi, že taková platforma skutečně o rok později vznikla. Ovšem nevytvořil ji Commodore.