Test skříně Antec FLUX PRO Noctua Edition – Eau de Brown | Kapitola 10
Seznam kapitol
V kategorii dobře odvětraných skříní má Antec FLUX PRO své pevné místo. Je navržená tak, aby komponentům nebránila dýchat. Už základní model si vysloužil pochvalu za kombinaci nízké hlučnosti a solidního chlazení. A teď přichází edice, která si říká o ještě větší pozornost: Noctua Edition. Ano, ta s ventilátory, které možná barevně ladí jen s retro sedačkou po babičce, ale zato chladí účinně jako máloco.
Zatímco předchozí kroky montáže vzorové sestavy jsou plně aplikovatelné i na výchozí variantu skříně Antec FLUX PRO, nyní se dostáváme do kapitoly, která je určena výhradně pro Noctua Edition. Čeká nás totiž instalace ventilátorů Noctua z přibaleného FAN kitu, tedy moment, na který se těší každý fanoušek tichého chlazení a hnědo‑béžové estetiky.
Začneme dvojicí 120mm ventilátorů, které jsou určeny k osazení na strop tunelu. Upevnění přitom můžeme zvolit podle vlastních preferencí, buď pomocí klasických šroubů nebo pomocí pružných silikonových kolíků. Ty ve spojení se silikonovými rožky ventilátorů přidávají další stupeň ochrany proti přenosu vibrací do konstrukce skříně.
Noctua ve svých materiálech uvádí, že ventilátory dodává předem nenainstalované především proto, aby během přepravy nedošlo k jejich poškození. A i když jsou pečlivě zabalené v papírové krabici s vystýlkami, výrobce šel ještě o krok dál. Mezeru mezi lopatkami a rámem ventilátoru vyplnil úzkým proužkem papíru, který brání pohybu lopatek během transportu.
Tento detail zároveň krásně demonstruje, jak extrémně úzká je provozní mezera mezi lopatkami a rámem. Papírek má tloušťku pouhých 0,17 mm. Omezení provozní mezery bylo dosaženo zhotovením dílů ventilátoru ze speciálního tvarově velmi stabilního materiálu Sterrox.
Tím to ovšem nekončí. Noctua ve své pověstné preciznosti zašla ještě o krok dál. Pokud se pozorně podíváme na modelové označení na zadních štítcích ventilátorů, zjistíme, že se u nich neshoduje poslední písmeno. Jeden ventilátor nese označení A, druhý B. Nejde však o chybu ani o náhodu. Noctua tím dává najevo, že oba ventilátory mají záměrně mírně odlišný rozsah provozních otáček.
A k čemu je to dobré? Tento drobný rozdíl pomáhá minimalizovat vznik rezonancí, které mohou nastat, když dva ventilátory běží přesně na stejných otáčkách. Místo toho, aby se jejich vibrace sčítaly a vytvářely slyšitelný tón, se díky rozdílným otáčkám navzájem „rozladí“. Výsledkem je tišší a kultivovanější akustický projev, což je přesně to, co od produktů Noctua očekáváme.
Pokud bych stavěl počítačovou sestavu pro dlouhodobé používání, zvolil bych u ventilátorů uchycení pomocí pružných silikonových kolíků. Ty totiž poskytují nejlepší možnou izolaci od skříně a pomáhají eliminovat i ty nejjemnější vibrace. V případě vzorové sestavy jsem ale sáhl po klasických šroubech. Po dokončení recenze ji budu opět rozebírat, takže je praktičtější použít řešení, které umožní rychlou demontáž bez rizika poškození silikonových úchytů.
Plechový rám s upevněnými ventilátory jsem následně zasadil a přišrouboval do stropu tunelu. Aby byl dosažen optimální efekt chlazení, doporučuje Noctua umístit ventilátory do prvních dvou pozic směrem od čela skříně. Po mechanické instalaci už zbývalo jen zapojit přívodní kabely ventilátorů do konektorů 60cm prodlužovacích kabelů, které trpělivě čekaly v blízkosti napájecího zdroje.
Obdobně rychlostně odlišené modelové varianty máme k dispozici i u větších 140mm ventilátorů. Na zadní stěnu skříně jsem proto přišrouboval rychlejší variantu B, která je pro tuto pozici ideální. Dvojici ventilátorů varianty A si ponechávám pro čelo skříně, kde jejich pomalejší charakteristika bude vhodnější z hlediska celkové hlučnosti při poslechu zepředu.
Pro připojení napájení zadního ventilátoru je připravena koncovka 30cm prodlužovacího kabelu od rozbočovače, která se nachází pod přepážkou u patice procesoru.
A dostáváme se k čelu skříně, kde jsem zbývající trojici 140mm ventilátorů přišrouboval k předem demontovanému plechovému držáku. Do střední pozice jsem umístil rychlejší variantu B, zatímco na obou krajích našly své místo mírně pomalejší varianty A. Tato kombinace pomáhá vytvořit vyvážený tlakový profil a zároveň minimalizovat riziko rezonancí.
Rám s osazenými ventilátory jsem následně zasadil do čelní stěny skříně ve výchozí střední výškové poloze.
Napájecí kabel horního ventilátoru jsem zapojil přímo do výstupu rozbočovače. Koncovky prodlužovacích kabelů pro zbývající dva ventilátory jsem objevil šikovně ukryté pod přepážkou za spodním držákem disku, který jsem kvůli tomu musel na chvíli demontovat.
