Test skříně Antec FLUX PRO Noctua Edition – Eau de Brown | Kapitola 9
Seznam kapitol
V kategorii dobře odvětraných skříní má Antec FLUX PRO své pevné místo. Je navržená tak, aby komponentům nebránila dýchat. Už základní model si vysloužil pochvalu za kombinaci nízké hlučnosti a solidního chlazení. A teď přichází edice, která si říká o ještě větší pozornost: Noctua Edition. Ano, ta s ventilátory, které možná barevně ladí jen s retro sedačkou po babičce, ale zato chladí účinně jako máloco.
V dalším kroku vestavby vzorové sestavy do skříně Antec FLUX PRO Noctua Edition se zaměříme na instalaci napájecího zdroje. Výrobce zde nabízí dvě možnosti – klasické podélné osazení nebo méně obvyklé umístění příčné. Druhá varianta se může hodit zejména tehdy, pokud plánujeme do prostoru tunelu před zdroj umístit 240mm radiátor vodního chlazení. Díky kolmému natočení zdroje tak radiátor nebude kolidovat ani s jeho tělem, ani s přípojnými kabely.
Nejprve si vyzkoušíme příčné osazení napájecího zdroje, které v této skříni umožňuje instalovat jednotky o délce až 180 mm. Abychom si usnadnili připojení a následné zkrocení poněkud nepoddajného prodlužovacího napájecího kabelu, vyplatí se předem demontovat záslepku otvoru pro zdroj na zadní stěně.
Před samotným usazením zdroje do tunelu je dobré zkontrolovat, zda jsou na kruhových prolisech na jeho spodní straně stále nalepené všechny pružné podložky. Tyto drobné tlumicí prvky mají zabránit přenosu vibrací do konstrukce skříně, takže jejich přítomnost rozhodně není jen formalita. V mém případě se však jedna z podložek rozhodla vydat vlastní cestou. Zřejmě nebyla při výrobě dostatečně přitlačena, a tak se při manipulaci s kabeláží nenápadně odlepila. Zakutálela se pod koš na disky a její zmizení jsem odhalil až ve chvíli, kdy jsem zasouval zdroj do tunelu.
Ve speciálně tvarované boční stěně tunelu v prostoru napájecího zdroje najdeme kromě čtveřice montážních otvorů také dva větší boční průchody. Právě tudy musíme (podle toho, kde má náš zdroj umístěnou napájecí zásuvku) protáhnout prodlužovací napájecí kabel, jenž vede k zadnímu panelu skříně. Je proto dobré si ještě před samotným přišroubováním zdroje vybrat správný otvor a kabel jím provléknout. Následně stačí jeho koncovku zasunout do zásuvky zdroje a zároveň přepnout hlavní vypínač do provozní polohy.
Tuhý přívodní kabel je potřeba podle situace tvarově upravit. Obvykle pomůže jej lehce zkroutit, aby se lépe přizpůsobil prostoru mezi zdrojem a zadní stěnou skříně. Jakmile kabel zkrotíme a přestane se tvářit jako had odmítající se vrátit do košíku, můžeme přistoupit k finálnímu kroku, tedy zpětnému přišroubování zadní záslepky.
Výhodou příčného uložení napájecího zdroje je mimo jiné i velmi pohodlný přístup k jeho výstupním konektorům. Kabeláž tak můžeme zapojovat bez krkolomného ohýbání zápěstí a bez nutnosti trefovat konektory někde hluboko v útrobách skříně. Jak je také vidět, napájecí zdroj svým půdorysem nijak nezasahuje do prostoru vyhrazeného pro instalaci až dvou 120mm ventilátorů, případně 240mm radiátoru vodního chlazení.
Mezi konektorovou stěnou napájecího zdroje v běžné 150mm délce a pravým bokem skříně jsem naměřil volnou mezeru 54 mm. Tento prostor je více než dostatečný pro pohodlné vedení kabeláže, takže se nemusíme bát, že by se připojený zdroj dostal s bočnicí do příliš těsného vztahu.
Pro uklizení veškeré kabeláže nemusíme spoléhat jen na prostor mezi pravou bočnicí a zdrojem. Využít lze také mezery mezi zdrojem a zadní stěnou skříně, případně i prostor nad ním směrem ke stropu tunelu.
Primární 1200W napájecí zdroj mé vzorové sestavy má délku 190 mm, takže pro příčné uložení se už bohužel nehodí. V takovém případě přichází ke slovu alternativní montážní rámeček z příslušenství skříně, díky němuž lze zdroj pohodlně osadit v podélném směru.
Instalace zdroje v tomto případě probíhá zcela klasicky. Stačí jej zasunout skrze zadní stěnu skříně a poté zajistit dvojicí šroubů na montážním rámečku.
Vzorová sestava se obejde bez ventilátorů či radiátoru na dně skříně, takže pro uklizení nevzhledného klubka kabelů mohu bez výčitek využít opravdu velkorysý prostor mezi napájecím zdrojem a košem na disky. Konektory zdroje jsou přitom velmi pohodlně přístupné, a to nejen z obou boků skříně, ale také skrze strop tunelu, což výrazně usnadňuje zapojování i případné úpravy kabeláže.
Po zapojení všech potřebných kabelů od napájecího zdroje i I/O panelu skříně jsem se mohl konečně pustit do montáže vzduchového chladiče procesoru. Robustní Noctua NH‑D15 se do skříně vejde s obrovskou rezervou. Výškový limit skříně 190 mm zdaleka nedosahuje.
Tento chladič jsem zvolil i z jiného důvodu. Jeho téměř neslyšný provoz v základních otáčkách nebude zkreslovat připravované měření hlučnosti skříně, na které jsme všichni zvědaví.
