Test skříně Antec FLUX PRO Noctua Edition – Eau de Brown | Kapitola 12
Seznam kapitol
V kategorii dobře odvětraných skříní má Antec FLUX PRO své pevné místo. Je navržená tak, aby komponentům nebránila dýchat. Už základní model si vysloužil pochvalu za kombinaci nízké hlučnosti a solidního chlazení. A teď přichází edice, která si říká o ještě větší pozornost: Noctua Edition. Ano, ta s ventilátory, které možná barevně ladí jen s retro sedačkou po babičce, ale zato chladí účinně jako máloco.
Abych vás ještě chvíli nechal v příjemném napětí, podíváme se v této kapitole nejprve na výsledky sofistikovaného měření hlučnosti skříně Antec FLUX PRO Noctua Edition, které proběhlo přímo v laboratořích společnosti Noctua.
Měření Noctua
Noctua své testy navrhla tak, aby si jednoznačně odpověděla na otázku, o kolik je Noctua Edition chladnější a tišší než standardní verze Antec FLUX PRO. Podle jejich slov se už základní provedení vyznačuje konstrukcí s minimálními překážkami v proudění vzduchu, což z něj dělá výborný základ pro sestavy, které kombinují vysoký chladicí výkon s nízkou hladinou hluku. Standardní verze s ventilátory Antec Tranquil si už stihla vysloužit uznání za velmi solidní airflow, ale Noctua Edition jde ještě dál. Nasazuje nejnovější vlajkové modely NF‑A14x25 G2 a NF‑A12x25 G2, aby posunula poměr výkonu a hlučnosti na další úroveň. Uživatelé prý mohou buď výrazně snížit hlučnost svých sestav při zachování podobných teplot, nebo naopak dosáhnout nižších teplot při obdobné hladině hluku.
V Noctua během testů porovnali Antec FLUX PRO Noctua Edition se standardním modelem ve dvou scénářích tepelného zatížení. První simuloval extrémní podmínky s vysoce přetaktovanou grafickou kartou o tepelném výkonu 600 W, tedy něco na úrovni hypotetické GeForce RTX 5090, která by dokázala ohřát i celou kancelář. Druhý scénář byl o něco civilnější, kdy grafická karta byla udržována na 450 W, což odpovídá přetaktovaným modelům GeForce RTX 5080 nebo standardně taktovaným GeForce RTX 4090.
V obou případech běžel procesor AMD Ryzen 9 9950X testovací sestavy na pevném příkonu 200 W, takže o tepelnou pohodu rozhodně nebyla nouze. Pro každou z testovacích konfigurací pak Noctua postupně zvyšovala otáčky ventilátorů skříně z 50 % až na 100 % a zaznamenávala teploty procesoru, grafické karty i hladinu hluku.
Scénář s vysokým tepelným zatížením
V testovacím scénáři s extrémním tepelným zatížením, tedy s procesorem AMD Ryzen 9 9950X běžícím na pevných 200 W a přetaktovanou GeForce RTX 4090 s tepelným výkonem 600 W (což v praxi odpovídá hypotetické úrovni GeForce RTX 5090), vykázala Noctua Edition výrazné zlepšení oproti standardní konfiguraci ventilátorů Flux Pro napříč celým rozsahem otáček.
Teploty procesoru byly při stejné hladině hluku nižší o 2,5 až 4,5 °C a teploty grafické karty klesly o 1 až 2 °C. Nejsou to hodnoty, které by nám vyrazily pojistky v rozvaděči, ale v kontextu dnešních extrémně výkonných komponent jde o velmi solidní rozdíl. Tuto tepelnou výhodu lze převést i do konkrétních čísel týkajících se hlučnosti. Při zachování stejných teplot procesoru dokáže Noctua Edition snížit hladinu hluku o 3,5 až 6 dB(A). A pokud se zaměříme na teploty grafické karty, rozdíl je ještě výraznější. Při stejných teplotách GPU klesá hlučnost o 6,5 až 8,5 dB(A).
Scénář s běžným tepelným zatížením
V méně náročném scénáři, tedy s procesorem AMD Ryzen 9 9950X na 200 W a grafickou kartou GeForce RTX 4090 omezenou na standardních 450 W, zůstala výhoda Noctua Edition výrazná i při nižších otáčkách ventilátorů. Při stejné hladině hluku byly teploty procesoru nižší až o 6 °C a teploty grafického jádra klesly až o 1,5 °C.
Tuto tepelnou výhodu lze opět převést do konkrétních hodnot hlučnosti, kdy při zachování stejných teplot komponent dokáže Noctua Edition snížit hladinu hluku zhruba o 5 dB(A). Při maximálních otáčkách ventilátorů se však situace mění. Standardní ventilátory už v tomto režimu poskytují více než dostatečné chlazení, takže přínos dodatečného airflow od Noctua je logicky menší. Zlepšení se zde pohybuje kolem 2 °C nebo 3,5 dB(A) u procesoru, zatímco u grafické karty jsou výsledky téměř totožné.
Porovnání výkonu ventilátorů
Na první pohled mohou grafy hlučnosti a teplot při běžném tepelném zatížení vyvolávat otázku, zda ventilátory Noctua skutečně přinášejí výhodu oproti standardním ventilátorům Antec při vyšších otáčkách. Jak už ale bylo zmíněno výše, menší rozdíly ve vyšších rychlostech nejsou způsobeny tím, že by Noctua „ztrácela dech“, ale spíše tím, že se dostáváme do oblasti klesajících výnosů.
Jakmile se teplota nasávaného vzduchu pro chladiče CPU a GPU začne blížit okolní teplotě mimo skříň, protlačování dalšího vzduchu už jednoduše nemůže přinést výrazně nižší teploty komponent. V určitém bodě tak narazíme na fyzikální limit, nikoli na limit ventilátorů. To potvrzuje i níže uvedený graf hlučnosti a průtoku vzduchu. Zlepšení poměru výkonu a hluku, které poskytují ventilátory NF‑A14x25 G2, je skutečně konzistentní v celém rozsahu otáček.
Zároveň křivka P/Q (tedy vztah statického tlaku k průtoku vzduchu) potvrzuje, že ventilátory Noctua NF‑A14x25 G2 dokážou protlačit více vzduchu bez ohledu na odpor proudění. Ať už jde o husté filtry, perforace nebo těsné pasáže uvnitř skříně, Noctua si udržuje náskok, jednoduše „tlačí“ efektivněji.
Stručně řečeno, tyto izolované testy ventilátorů potvrzují, že i když jsou reálné výhody Noctua Edition oproti běžné verzi nejvýraznější při nižších otáčkách a při použití výkonnějšího hardwaru, zlepšení účinnosti ventilátorů NF‑A14x25 G2 je konzistentní v celém rozsahu otáček i provozních podmínek. Tato vyšší účinnost pak umožňuje dvě věci: buď protlačit stejné množství vzduchu skříní při nižší hladině hluku, nebo naopak dodat více vzduchu při stejné hlučnosti.
Akustická směrovost
Vyzařovací diagramy hluku počítačových skříní jsou poměrně komplexní disciplína a představují pro měřicí metodiku nemalou výzvu. Akustické pole kolem skříně totiž není homogenní. Různé směry mohou vykazovat odlišné hodnoty v závislosti na konstrukci, perforacích, použitých panelech nebo umístění ventilátorů. To v praxi znamená, že konfigurace „A“ může být při měření zepředu tišší než konfigurace „B“, ale při měření z boku se situace může úplně otočit. To, co slyšíme my u stolu, nemusí být totéž, co slyší někdo stojící o metr vedle.
Aby v Noctua zohlednili tuto složitost, byly hladiny hluku měřeny postupně kolem levé poloviny skříně, a to v sedmi krocích po 30°. Měření začínalo u přední části a pokračovalo podél levé strany se skleněným panelem až k zadnímu výfuku. Noctua tak získala kompletní akustický „panoramatický snímek“, který zachycuje, jak se zvuk šíří v reálném prostoru. Aby bylo možné výsledky přehledně zobrazit ve dvourozměrných grafech šumu vůči teplotám, zprůměrovali technici naměřené hodnoty ze sedmi různých úhlů do jediné reprezentativní hodnoty.
Jak je patrné z výsledných grafů akustické směrovosti, při 50% rychlosti ventilátorů je Noctua Edition výrazně tišší než standardní verze Antec Flux Pro ve všech sedmi měřených úhlech. Průměrné zlepšení se pohybuje kolem 5 dB(A), přičemž v některých směrech dosahuje až 6 dB(A). Tento výsledek je o to působivější, že tepelné testy ukázaly schopnost Noctua Edition udržet při těchto nižších otáčkách prakticky stejné teploty jako standardní konfigurace, jen s výrazně tišším provozem.
Při 75% rychlosti ventilátorů si Noctua Edition stále udržuje akustickou výhodu, kdy při měření zepředu je tišší zhruba o 1,5 dB(A), zatímco při měření z boku se rozdíl zmenšuje na méně než 1 dB(A). V průměru tak Noctua Edition nabízí zlepšení kolem 1 dB(A), což sice není dramatický rozdíl, ale stále jde o měřitelný posun správným směrem. A jak už bylo zmíněno výše, právě v tomto rozsahu otáček má Noctua Edition také výraznou tepelnou výhodu.
Měření při 100% rychlosti ventilátorů dobře ukazují, proč je důležité sledovat hlučnost z více úhlů. Zepředu jsou standardní konfigurace a Noctua Edition prakticky nerozeznatelné, ale při měření z boku je běžný Flux Pro o něco tišší, zatímco při měření zezadu je naopak o něco hlučnější. V průměru tak standardní verze vychází při plných otáčkách zhruba o 0,7 dB(A) tišeji. Tento rozdíl je však spíše akademický než praktický, zejména v konfiguracích s vysokým tepelným zatížením. Právě tam totiž Noctua Edition svůj drobný akustický deficit bohatě kompenzuje výrazně lepším chladicím výkonem.
Shrnutí vlastních testů Noctua
Antec Flux Pro Noctua Edition přináší oproti standardní verzi výrazné zlepšení v poměru výkonu a hlučnosti. Největší rozdíly se projevují zejména při nižších otáčkách ventilátorů, kde Noctua Edition exceluje a stává se ideálním základem pro ultra tiché sestavy. Při použití komponent s vysokým tepelným zatížením, například grafických karet s příkonem 600 W a více, zůstávají akustické i tepelné výhody stejně výrazné i při vyšších otáčkách ventilátorů.
Měření PCTuningu
Pojďme se nyní podívat na to, jak si skříň Antec FLUX PRO Noctua Edition vedla z hlediska hlučnosti v našem vlastním, poněkud přízemním testu, měřeném z jediného směru, v běžných domácích podmínkách a s hlukoměrem, jehož kvalita je… řekněme, předmětem možné diskuse. Přestože naše metodika nemůže konkurovat sofistikovanému laboratornímu zázemí společnosti Noctua, dokáže poskytnout solidní představu o tom, jak se skříň chová v reálném uživatelském prostředí.
A co je možná ještě důležitější, naše měření umožňuje přímé srovnání s dříve testovanými produkty, protože probíhá za stejných podmínek. Laboratorní přesnost tedy nečekejte, ale praktický obrázek o hlučnosti rozhodně ano. A někdy může být právě tenhle „kuchyňský realismus“ pro běžného uživatele cennější než perfektní grafy z akustické komory.
Měření tedy probíhalo jako obvykle. Testoval jsem výhradně standardně osazené ventilátory skříně a všechny ostatní zdroje hluku jsem se snažil maximálně eliminovat. Napájecí zdroj i grafická karta běžely v pasivním režimu. Ventilátory chladiče procesoru jsem nastavil na minimálních 330 RPM, o nichž už bezpečně vím, že jsou pro můj měřicí přístroj neslyšné. Uvnitř skříně tak nezůstalo nic, co by se mechanicky pohybovalo, kromě samotných ventilátorů Noctua. Výchozí hladina hluku v místnosti činila 30,5 dB(A), což je pro mé domácí podmínky typická hodnota a zároveň dobrý základ pro porovnání s dříve testovanými skříněmi.
Po spuštění sestavy jsem nastavil nejnižší možné otáčky ventilátorů, konkrétně 350 RPM. Hlukoměr umístěný čtvrt metru šikmo před čelem skříně v tu chvíli ukázal 30,7 dB(A). Přiznám se, že mě to docela překvapilo. Poslechem v tiché místnosti jsem totiž ani z bezprostřední blízkosti neslyšel vůbec nic. Kdyby mi někdo zavázal oči, rozdíl mezi zapnutou a vypnutou sestavou bych nedokázal spolehlivě určit.
Byl jsem tím tak zmatený, že jsem nejprve začal hledat chybu v měřicím přístroji. Když jsem ale žádnou nenašel, pustil jsem se do pátrání přímo v útrobách skříně. Hlavou mi problesklo, jestli se náhodou nezměnilo chování samotného vzduchového chladiče procesoru, respektive jeho ventilátorů. Jenže po odpojení FAN kabelu z rozbočovače se ventilátory skříně okamžitě zastavily a hladina hluku spadla zpět na výchozích 30,5 dB(A). Ventilátor chladiče procesoru si přitom dál spokojeně běžel na svých stabilních otáčkách.
Bylo tedy jasné, že ten nepatrný, ale měřitelný hluk skutečně pochází od ventilátorů skříně. Sundal jsem proto čelní panel a s uchem v až nepříjemně těsné blízkosti lopatek předních ventilátorů jsem se snažil vystopovat jeho zdroj. Nakonec jsem dospěl k závěru, že jemný aerodynamický šum se šíří pravděpodobně z prostoru stropu tunelu, kde jsou umístěny oba menší 120mm ventilátory. Jde ale o opravdu subtilní zvuk. Tak subtilní, že jej mé ucho v běžné poslechové vzdálenosti vůbec nezachytí, ale měřicí přístroj ho dokáže zaznamenat.
Po zvýšení otáček na 500 RPM už byl chod ventilátorů s trochou soustředění slyšitelný. Aerodynamický šum se zvedl na stále velmi přijatelných 31,1 dB(A). Vyzkoušel jsem také, jak se na hlučnosti projeví sejmutí čelního panelu. Hladina hluku se nepatrně posunula na 31,3 dB(A). Rozdíl je to spíše teoretický a v běžném provozu prakticky nepostřehnutelný.
Pokud vezmeme v úvahu, že při minimálních otáčkách ventilátorů se po sejmutí čelního panelu žádný nárůst hlučnosti neprojevil, nebude za rozdílem zřejmě stát schopnost panelu utlumit zvuk. Pravděpodobnější je, že hustá mřížka čelní stěny při vyšších otáčkách mírně omezila průtok vzduchu do skříně. A protože právě proudící vzduch je hlavním zdrojem aerodynamického hluku, došlo tímto omezením k jeho lehkému snížení.
Dobrou zprávou je, že vzduch proudící skrz mřížku čelního panelu hlučnost nijak nezvyšuje, což nebývá vždy pravidlem. Ani při vyšších otáčkách ventilátorů se tedy neobjevuje žádný dodatečný aerodynamický šum, který by bylo možné přičíst samotné konstrukci panelu.
Pojďme dál. Po zrychlení na 750 RPM vzrostla hlučnost ventilátorů skříně na 34,4 dB(A). Po sejmutí čelního panelu se hodnota opět nepatrně posunula na 34,6 dB(A). V této úrovni je aerodynamický hluk už zřetelný i z větší vzdálenosti od skříně, stále však zůstává čistý, bez rušivých tónů či rezonancí, takže ani při delším provozu nepůsobí obtěžujícím dojmem.
Při rovných 1000 RPM jsem naměřil už poměrně výrazných 41,6 dB(A) a po sejmutí čelního panelu se hladina hluku zvýšila na 42,0 dB(A). Charakter zvuku zůstává sice čistě aerodynamický, bez pazvuků či mechanických tónů, nicméně samotná intenzita proudění je už natolik vysoká, že se hluk při běžné práci u počítače stává rušivým.
Intenzivní nárůst hlučnosti pokračuje i na další úrovni otáček. Při 1250 RPM jsem naměřil už nepříjemně vysokých 47,6 dB(A) a po sejmutí čelního panelu se hodnota posunula na 47,7 dB(A). V této hladině už ventilátory produkují tak silné proudění vzduchu, že je hluk obtěžující i při kratším provozu.
Naštěstí maximální provozní otáčky ventilátorů končí na 1500 RPM, kdy hlučnost dosahuje 53,3 dB(A). Po sejmutí čelního panelu pak hladina vrcholí na 53,8 dB(A). V jednu chvíli jsem dokonce začal přemýšlet, zda nebude potřeba skříň nějak přikotvit, aby se při takovém výkonu nezměnila ve startující dron.
Pravděpodobně vás výsledky našeho měření překvapily, stejně jako mě. U těchto ikonických ventilátorů jsem měl pochopitelně přehnaná očekávání, jenže fyzikální zákony se jen tak ošálit nedají. Sebelepší konstrukce ventilátoru nedokáže potlačit aerodynamický hluk samotného proudění vzduchu. Tím spíš, pokud je vytvářen kruhovým pohybem lopatek. A pokud je tento proud díky vysoké účinnosti ventilátorů opravdu intenzivní, projeví se to nevyhnutelně i na odpovídající intenzitě hluku. Takže ventilátory zde odvádějí svou práci velmi efektivně, jenže právě tato efektivita je zároveň zdrojem vyšší hlučnosti. Je to daň, kterou si u výkonných vzduchových sestav musíme přiznat.
Jak už jsem zmínil výše, naše jednoduché měření slouží mimo jiné k vzájemnému porovnání testovaných skříní. Pokud bychom striktně porovnávali naměřené hodnoty při stejných otáčkách ventilátorů, dnešní testovaná skříň by z toho nevyšla zrovna nejlépe. Jen pár dříve testovaných modelů vykázalo ještě vyšší hlučnost – například Cooler Master MasterBox 600 nebo Fractal Design North XL. Šlo přitom vesměs o skříně vybavené trojicí výkonných 140mm ventilátorů na čele, tedy o velmi podobnou koncepci, jakou používá i Antec FLUX PRO Noctua Edition. A právě v tom bude podstata problému.
Pro skutečně objektivní porovnání by bylo potřeba do měření zahrnout ještě jednu veličinu, a to průtok vzduchu skrz skříň. Teprve ten by ukázal, kolik vzduchu jednotlivé modely při dané hlučnosti reálně přesunou. A v takovém srovnání by se pořadí těchto intenzivně chlazených skříní vůči těm ostatním pravděpodobně obrátilo, protože vyšší hlučnost je zde přímým důsledkem vyšší účinnosti chlazení.
Ještě stojí za to se krátce zastavit u porovnání našich výsledků s měřeními, která prováděla přímo Noctua. Pokud vyjdeme z údajů uvedených v grafu prostorového měření a zaměříme se na hodnoty naměřené ve směru od čela skříně, technici Noctua při 50% otáčkách ventilátorů (750 RPM) zaznamenali hlučnost 19 dB(A), při 75% rychlosti (1125 RPM) 31 dB(A) a při maximálních 1500 RPM pak 39,5 dB(A).
U nás to bylo 30,7 dB(A), 44,6 dB(A) a 53,3 dB(A), tedy ve všech případech výrazně více. Přepočteno na procenta to představuje rozdíl 162 %, 144 % a 135 %. Hodnotu hlučnosti při 1125 RPM jsem vypočetl interpolací našich výsledků dosažených při rychlostech 1000 a 1250 RPM.
Dovolím si zaspekulovat, že na tomto rozdílu se významně podepsalo měření Noctua prováděné v utěsněné zvukové komoře s akusticky pohlcující úpravou stěn i stropu a také zřejmě ve větší vzdálenost hlukoměru od samotné skříně. Vycházím přitom z obrázku uvedeného na začátku kapitoly. Nabízí se tak otázka, zda je pro posouzení reálných provozních vlastností skříně vhodnější laboratorní měření nebo spíše podmínky blízké domácímu prostředí již s výchozí klidovou hlučností 30,5 dB(A) a s případnými odrazy zvuku od okolních stěn a hladkých ploch.
