Test skříně Antec FLUX PRO Noctua Edition – Eau de Brown | Kapitola 13
Seznam kapitol
V kategorii dobře odvětraných skříní má Antec FLUX PRO své pevné místo. Je navržená tak, aby komponentům nebránila dýchat. Už základní model si vysloužil pochvalu za kombinaci nízké hlučnosti a solidního chlazení. A teď přichází edice, která si říká o ještě větší pozornost: Noctua Edition. Ano, ta s ventilátory, které možná barevně ladí jen s retro sedačkou po babičce, ale zato chladí účinně jako máloco.
Obvykle se v recenzích počítačových skříní vyhýbám měření účinnosti chlazení podle teplot uvnitř instalovaných komponent. Jsem přesvědčen, že porovnávání skříní na základě teplot, které navíc nevznikly v přesně kontrolovaných laboratorních podmínkách a na totožné sestavě, vede spíše k neobjektivním a zavádějícím závěrům.
Tentokrát ale udělám výjimku. Nebude to však kvůli srovnání s jinými skříněmi, nýbrž proto, abychom si udělali alespoň rámcovou představu o tom, jak účinné jsou ventilátory v této Antec FLUX PRO Noctua Edition.
Připravil jsem si tedy jednoduchý zátěžový test, který současně prověří CPU i GPU. Procesor jsem zatížil na 100 % pomocí testu v aplikaci CPU‑Z a aby to neměl úplně snadné, nastavil jsem ventilátory vzduchového chladiče na fixních 500 RPM. Cílem bylo minimalizovat jejich vliv na airflow uvnitř skříně. Grafickou kartu s ventilátory běžícími naplno jsem současně zcela vytížil spuštěním FurMarku.
Nejprve jsem nastavil minimální rychlost ventilátorů skříně na 350 RPM a nechal celý systém běžet v zátěži po dobu jedné hodiny, aby se komponenty prohřály na stabilní teploty. Ty jsem průběžně sledoval v iUnity.
Po více než hodině provozu se teplota procesoru ustálila na 60 °C a grafická karta dosáhla 72 °C. Dodám, že teploty se takto ustálily už po několika počátečních minutách a ta hodina dalšího běhu nebyla nutná. V místnosti panovala stabilní teplota 21 °C, což mimochodem umožnilo poměrně přesně na plášti nahmatat, kudy ze skříně uniká ohřátý vzduch od CPU a GPU.
V tomto případě šlo především o zadní roh skříně. Strop byl zhruba do dvou třetin zcela studený a teprve v zadní části výrazně teplý. Bylo tedy zřejmé, že zadní ventilátor při minimálních otáčkách nedokázal zcela strhnout teplý vzduch od chladiče CPU směrem k zadní stěně. To ale nebylo nic překvapivého, neboť od ventilátoru na tak nízkých otáčkách se nedalo čekat víc. Podstatné zjištění spočívalo v něčem jiném. Sestava dokázala běžet v plné zátěži naprosto stabilně i při nejnižších a přitom prakticky neslyšných otáčkách skříňových ventilátorů.
V dalším kroku jsem zvýšil otáčky skříňových ventilátorů na 500 RPM a nechal sestavu pokračovat v zátěži zhruba čtvrthodinu. Během této doby klesla teplota procesoru o 2 °C na stabilních 58 °C a grafická karta se ochladila o jeden stupeň na 71 °C. Airflow uvnitř skříně se při této rychlosti mírně posunul směrem k zadní stěně, což bylo dobře patrné i hmatem, neboť zadní část plechového stropu byla znatelně chladnější než při předchozím testu.
Pokračoval jsem dál a na necelou čtvrthodinu zvýšil otáčky skříňových ventilátorů na 750 RPM. Teplota procesoru tentokrát klesla o 3 °C na stabilních 55 °C, zatímco grafická karta se opět ochladila jen o jeden stupeň na 70 °C.
Zásadní změna ale nastala v samotném proudění vzduchu. Veškerý teplý vzduch začal odcházet výhradně zadní stěnou skříně. Stropem sice vzduch také částečně unikal, ale už jen v teplotě, v jaké byl nasáván zvenčí. Horní panel byl odteď v celé délce zcela studený, což jasně ukazovalo, že airflow se při této rychlosti odklonil do takřka vodorovného směru.
Po zvýšení otáček skříňových ventilátorů na rovných 1000 RPM se na směru proudění prakticky nic nezměnilo. Airflow zůstal téměř dokonale horizontální, jen jeho intenzita odpovídajícím způsobem vzrostla. Pokles teplot sledovaných komponent pokračoval lineárně, když procesor se ustálil na 53 °C a grafická karta na 69 °C.
Zcela stejná situace se opakovala i po zvýšení otáček na 1250 RPM. Teploty opět lineárně klesly, procesor se ustálil na 51 °C a grafická karta na 68 °C. Charakter proudění vzduchu zůstal beze změny a pouze zesílil v intenzitě.
V podstatě bych to už mohl psát přes kopírák. Při nejvyšší rychlosti 1500 RPM se pokles teplot zastavil na 49 °C u procesoru a 67 °C u grafické karty. Trend lineárního chladicího účinku tak pokračoval až do maxima.
Co si z tohoto jednoduchého teplotního testu odnáším? Postupným zvyšováním otáček skříňových ventilátorů jsme prakticky lineárně snižovali teploty procesoru a grafické karty z původních 60 °C a 72 °C až na konečných 49 °C a 67 °C. Ano, jde o poměrně výrazný pokles. Otázkou ale je, zda je takový rozdíl v praxi skutečně vždy potřebný.
Právě ta naprosto lineární křivka v celém rozsahu otáček totiž ukazuje, že ani při nejnižších rychlostech nedochází uvnitř skříně k žádné kumulaci teplého vzduchu. Kdyby se horký vzduch někde hromadil, projevilo by se to narušením linearity změny teplot v okamžiku, kdy by se hromadění ukončilo. Nestalo se tak.
Ventilátory tedy dokážou zajistit účinné větrání bez kumulace horkého vzduchu už na minimálních otáčkách a jakékoli další zrychlování pak přináší již jen přímo úměrné zvýšení chladicího výkonu díky intenzivnějšímu proudění vzduchu okolo vlastních chladičů instalovaných komponent.
Samozřejmě je potřeba dodat, že pokud vnitřní prostor skříně zaplníme extrémně rozměrnými komponenty, může se chování airflow logicky změnit. Velké bloky hardwaru mohou proudění přesměrovat, zpomalit nebo vytvořit lokální kapsy teplého vzduchu. To ale nic nemění na tom, že v běžné sestavě se skříň chovala ukázkově a ventilátory Noctua dokázaly udržet dostatečné proudění už na minimálních otáčkách.
