Test skříně ASUS A32 PLUS – světelná show v hlavní roli | Kapitola 6
Seznam kapitol
ASUS A32 PLUS tentokrát neprověří jen naše obvyklá testovací sestava, ale rovnou skutečný počítač, který bude sloužit profesionálnímu fotografovi milujícímu světlo a barvy. Do skříně proto putuje výkonná, výrazně podsvícená ARGB sestava, která má ambici rozzářit nejen interiér skíně, ale i celý ateliér. A pokud tahle sestava nebude zářit dostatečně, náš fotograf si ji pravděpodobně stejně nasvítí po svém.
AI model LTX2 směle konkuruje placeným generátorům videí
Blíží se konec generování videí přes placené služby. Videa k nerozeznání od reality zvládnete už i na svém počítači.
Montáž vzorové sestavy do skříně ASUS A32 PLUS zahajuji tradičně instalací základní desky, v tomto případě klasického formátu ATX. Desku ASUS ROG STRIX B650E‑F GAMING WIFI společně s delidnutým procesorem AMD RYZEN 9 9950X3D jsem pořídil z druhé ruky na diskuzním fóru PCTuningu. Před samotným osazením do skříně jsem ji doplnil o dvojici 32GB DDR5 modulů a 2TB SSD M.2 disk, čímž byla kompletně připravena k montáži.
Pro větší pohodlí jsem si skříň položil na pravý bok a k již připraveným distančním sloupkům v její přepážce jsem desku upevnil devíti šrouby z příslušenství. Tento postup je nejen stabilnější, ale také umožňuje přesnější usazení desky, protože všechny montážní otvory lze pohodlně srovnat bez toho, aby deska vlastní vahou padala dolů.
Při pohledu zepředu na vyvýšenou část přepážky je zřejmé, že by zde nekolidovala ani deska většího formátu. Jenže její okraj by už visel v prostoru nad bočními ventilátory, což by nepůsobilo příliš esteticky a celkovému dojmu z vnitřního uspořádání by to spíše uškodilo.
Spodní okraj základní desky se nachází 28 mm nade dnem skříně. V případě osazení ventilátorů zde proto k žádné kolizi s okrajem základní desky nedojde, zvlášť když jsou jejich montážní pozice s dostatečným odstupem posunuty k levé straně skříně. Mezi stropem skříně a horním okrajem základní desky jsem naměřil vzdálenost 51 mm. I zde je případné kolizi radiátoru vodního chlazení s ventilátory zabráněno dostatečným bočním odsazením.
Pro zajímavost jsem ještě změřil vzdálenost okraje základní desky od čela skříně, která činí 182 mm. Mezi deskou a okrajem bočních ventilátorů jsem naměřil odstup 45 mm. Tyto hodnoty dávají dobrou představu o tom, jak velkorysý je vnitřní prostor v přední části skříně.
Mezi požadavky uživatele finální sestavy bylo výrazné použití ARGB prvků a výkonné grafické karty. Dohodli jsme se tedy, že spojíme požadovanou estetiku s užitečností a dno skříně doplníme o set trojice reverzních ventilátorů ASUS MR120 v barvě shodné se skříní. Ty mají sice zvětšenou tloušťku 28 mm, ale už víme, že díky odsazení se na dno bez potíží vejdou. Ve skutečnosti jde o totožné ventilátory, jaké jsou z výroby osazeny na boku skříně, takže vizuálně i funkčně zapadnou do celkového konceptu.
Set kromě samotných ventilátorů obsahuje také rozbočovací FAN kabel, šrouby a tištěnou uživatelskou příručku. Jde tedy o kompletní balení, které umožní okamžitou instalaci bez nutnosti dokupovat jakékoli další drobnosti.
Rozbočovací FAN kabel pro trojici ventilátorů MR120 je nezbytný proto, že jejich napájecí kabely nemají vlastní odbočky. Napájení tedy nelze jednoduše propojit „za sebou“ a bez rozbočky bychom museli každý ventilátor připojit na samostatný header základní desky. Oproti tomu kabely pro ARGB osvětlení odbočky mají, takže je lze bez problémů řetězit do jedné linky a připojit na jediný ARGB header.
Reverzní ventilátory jsem v nasávací pozici přišrouboval na dno skříně a posunul je úplně dopředu, čímž se okraj předního ventilátoru přesně zarovnal s okraji ventilátorů bočních. Myslím si, že to nejen dobře vypadá, ale zároveň podporuje intenzivní proudění vzduchu směrem ke grafické kartě.
Před instalací dalších komponent jsem se musel poprat s obří směsicí kabelů, které se mně nahromadily v pravé komoře skříně. V její výbavě sice najdeme plastové stahovací pásky a svazek poplastovaných vázacích drátků, ale uvnitř samotné skříně není mnoho kotevních poutek a už vůbec ne nějaké sofistikovanější vodicí lišty. Kabelový management je tedy spíše základní a vyžaduje trochu trpělivosti i improvizace, než se podaří vytvořit čistý a pohledný svazek.
Nakonec jsem použil vázací drátky a kabely od ventilátorů stáhnul do dvou samostatných svazků. Oba jsem původně plánoval ukrýt do volného prostoru pod napájecí zdroj, ale u jednoho z nich mě nakonec omezila délka kabelů. Ten jsem proto připevnil ke spodní straně přepážky v místě, kde nebude ničemu překážet.
Současně jsem všechny kabely od ventilátorů a I/O prvků skříně připojil k odpovídajícím konektorům základní desky, takže tím byla kabeláž kompletně připravena pro instalaci dalších komponent.
