Test skříně ASUS A32 PLUS – světelná show v hlavní roli | Kapitola 8
Seznam kapitol
ASUS A32 PLUS tentokrát neprověří jen naše obvyklá testovací sestava, ale rovnou skutečný počítač, který bude sloužit profesionálnímu fotografovi milujícímu světlo a barvy. Do skříně proto putuje výkonná, výrazně podsvícená ARGB sestava, která má ambici rozzářit nejen interiér skíně, ale i celý ateliér. A pokud tahle sestava nebude zářit dostatečně, náš fotograf si ji pravděpodobně stejně nasvítí po svém.
AI model LTX2 směle konkuruje placeným generátorům videí
Blíží se konec generování videí přes placené služby. Videa k nerozeznání od reality zvládnete už i na svém počítači.
V dalším kroku vestavby vzorové sestavy se krátce zastavíme u možností instalace klasických SATA úložišť. Skříň ASUS A32 PLUS nabízí samostatná místa pro 2,5" i 3,5" disky, takže uživatel má k dispozici tradiční kombinaci pro SSD i vysokokapacitní HDD. V rámci této sestavy však disky ve skříni neponecháme. Budoucí majitel si plánuje pořídit vlastní úložiště s výrazně vyšší kapacitou než máme k dispozici, a proto zde zatím pouze ověříme kompatibilitu a ergonomii montáže.
Pevné uchycení SATA disků zajišťuje jednoduchý plechový držák umístěný v horní části pravé komory. Konstrukce sdílí dvě kotevní pozice pro 3,5" disky, případně tři pozice pro menší 2,5" jednotky. Orientaci při montáži usnadňuje jasné značení, kdy otvory pro větší 3,5" disky jsou označeny vyraženým písmenem H, zatímco montážní pozice pro 2,5" disky nesou písmeno S. Díky tomu je instalace intuitivní a nehrozí záměna jednotlivých pozic.
V jednu chvíli lze k držáku upevnit buď dvojici 3,5" disků, nebo trojici 2,5" jednotek. Konstrukce navíc umožňuje i kombinované osazení, takže vedle jednoho 3,5" disku lze současně provozovat dvojici 2,5" disků. Držák tak nabízí poměrně flexibilní konfiguraci, která pokryje jak potřeby uživatelů preferujících vysokokapacitní HDD, tak těch, kteří sází na více menších SSD.
V minulosti jsem se u některých skříní setkal s nepříjemností, kdy kvůli minimální mezeře mezi diskem a plechem držáku nebylo možné připojit napájecí kabel. U ASUS A32 PLUS se však nic podobného nekoná. Okraj SSD s přípojnými konektory přesně lícuje s hranou plechového držáku, takže po zapojení zůstává konektor i kabel zcela mimo jeho obrys.
Asi už tušíte, že nezůstane jen u chvály. Za vážný prohřešek považuji již zmíněné pevné uchycení SATA disků, kdy jsou mechanické jednotky přišroubovány přímo k plechu držáku bez jakéhokoli opatření proti přenosu vibrací do konstrukce skříně. Přitom by stačilo opravdu málo. Například doplnit montážní otvory o jednoduché gumové průchodky. Chápu, že v této cenové kategorii se hledá každá úspora, ale právě takové drobnosti by rozpočet rozhodně nezbouraly, a přitom by výrazně zlepšily celkový uživatelský komfort.
Šikovný uživatel si však v tomto případě dokáže poradit i bez továrního řešení. Jednoduchý držák, na rozdíl od klasického koše se šuplíky, nechává nad disky dostatek volného prostoru, takže je možné mechanické jednotky podložit pružným materiálem. Nabízí se například použití polyetylenové expandované pěnovky, na kterou lze disk položit a k samotnému držáku jej namísto šroubů přichytit stahovací páskou. Takové improvizované odpružení sice není tak elegantní jako gumové průchodky od výrobce, ale mám ověřeno, že dokáže účinně omezit přenos vibrací a hlučnost disku v běžném provozu.
Držák s osazenými disky stačí následně pomocí dvojice háčků zavěsit do připravených výřezů ve skříni a zajistit dvěma šrouby. Z přiložené fotografie je patrné, že 3,5" disky mají vůči níže umístěnému napájecímu zdroji dostatečný odstup. Prostor kolem konektorů je velkorysý, takže připojení napájecích i datových kabelů proběhne bez jakéhokoli omezení a nehrozí ani jejich nežádoucí deformace.
Montáž vzorové sestavy zakončím tradičně instalací grafické karty, která může mít v této skříni délku až 420 mm. Konstrukce A32 PLUS nepočítá s alternativním vertikálním uchycením, takže karta zaujme klasickou horizontální polohu v primárním PCIe ×16 slotu základní desky. V tomto případě jde navíc o výhodnější řešení, neboť ventilátory grafiky budou mít zajištěn přímý přísun čerstvého vzduchu od trojice spodních ventilátorů, což bezpochyby prospěje jejím teplotám.
Přístup ke šroubům ze strany zadní stěny si usnadníme otevřením šikovných plechových dvířek umístěných nad levou zadní nohou skříně. Tento malý, ale praktický detail výrazně zjednodušuje manipulaci při finálním usazení grafické karty.
Než kartu usadíme, je potřeba v závislosti na její tloušťce demontovat odpovídající počet PCIe záslepek. U modelu AORUS MASTER RTX 5080 bylo nutné uvolnit trojici záslepek.
Pro pohodlnější zasazení grafické karty do slotu základní desky jsem skříň opět položil na pravý bok. V této poloze nebylo nutné poměrně těžkou kartu před dotažením všech šroubů přidržovat, takže její usazení proběhlo bez stresu a s minimem manipulace. Karta si sama „sedla“ do slotu a já se mohl v klidu věnovat jejímu finálnímu zajištění.
Zvolený model grafické karty nabízí i jednu zajímavou vychytávku, kdy na průduch v jejím backplate lze uchytit přibalený gumový rámeček se 120mm ventilátorem, který má dále podpořit účinnost chladiče. V praxi jsem jej však použít nemohl. Roh ventilátoru totiž kolidoval o pár milimetrů s jediným USB 3.0 konektorem základní desky. Upřímně řečeno, ani vizuálně by tento doplněk příliš nezapadl do celkového konceptu sestavy, a jak se později ukázalo při měření teplot, karta se bez něj obejde naprosto bez problémů.
Bez čeho se však grafická karta v žádném případě neobejde? Ano, je to mechanická podpěra, která je naštěstí součástí příslušenství zvoleného modelu. Podpěra je výškově polohovatelná, takže ji lze přesně přizpůsobit konkrétní výšce skříně, a její horizontální konzola se k zádi grafiky upevňuje dvojicí šroubů. Celek pak tvoří pevnou oporu, která eliminuje nežádoucí průhyb a dlouhodobě chrání jak samotný slot, tak PCB karty.
