Test skříně Chieftronic M2: Spousta změn k lepšímu | Kapitola 3
Seznam kapitol
Novinka v portfoliu prémiové značky Chieftronic je evolucí předchozí kompaktní mATX Cube počítačové skříně M1. Přestože je postavena na stejných základech, po přestavbě čela a stropu nabízí výrazně lepší účinnost chlazení interiéru, a také mnohem atraktivnější design. Zachována zůstala jak tradiční špičková kvalita dílenského zpracování, tak dobrý poměr výbavy a pořizovací ceny.
Chieftronic si obecně nepotrpí na laciná řešení tak důležitých prvků, jako jsou prachové filtry. Na pouhý vystřižený pruh děrované plastové fólie zde rozhodně nenarazíme. Například konstrukce stropního prachového filtru modelu M2 je docela sofistikovaná. Posunutím jezdce doleva uvolníme západku zámku, načež plechové pružiny nadzvednou přední část filtru, který tak snadno uchopíme a odejmeme.
Stropní prachový filtr sestává z nosného plastového rámu a krycí kovové mřížky. Detailní snímek nám prozrazuje, že výrobce pro vyšší účinnost filtru umístil do meziprostoru navíc jemnou síťku.
Zcela volný stropní otvor může přijít vhod i při instalaci komponent uvnitř skříně. Jinak jej lze osadit až dvojicí 120mm ventilátorů, nebo radiátorem vodního chlazení do velikosti 240 mm.
Zadní stěna skříně Chieftronic M2 se od předchozího modelu M1 nijak neliší. Také v tomto případě prozrazuje koncepci mATX Cube s horizontální pozicí pro základní desku a vespod umístěným napájecím zdrojem. Již z výroby je záď osazena 120mm ventilátorem, přestože disponuje taktéž otvory pro uchycení většího ventilátoru rozměru 140 mm, v obou případech bez možnosti výškového posunu. V horním rohu zadní stěny zůstala podle mého názoru zbytečná dvojice kruhových otvorů s gumovými průchodkami. Čtveřici bohatě děrovaných záslepek pro rozšiřující PCIe karty fixuje v šasi pouze posuvný plechový kryt s jediným šroubem.
Shodné je také zcela rovné dno skříně se dvěma čtvercovými průduchy rozdílné velkosti, opatřenými prachovými filtry. Průduch u zádi skříně slouží pro přívod chladícího vzduchu k napájecímu zdroji. Druhý průduch uprostřed skříně se nachází přímo pod košem s 3,5" disky, takže poslouží k jejich přirozenému ochlazování. Uvnitř skříně není prostor pro umístění ventilátoru nad tento průduch, nejsou zde ani otvory pro jeho upevnění.
Kvalitní konstrukce obou prachových filtrů je tvořena rámem z houževnatého plastu, do něhož je zalisována jemná síťovina, schopná zadržet i velmi malé částice prachu. Nejvíce exponovaný filtr napájecího zdroje lze bez nutnosti manipulace se skříní snadno vyjmout vytažením směrem vzad. V případě předního filtru narazíme na překážku v podobě plastového výstupku (madla) na spodním okraji čelního panelu. Přední filtr tedy budeme moci vyjmout až po předchozí demontáži čelního panelu, a tu si nyní předvedeme.
Čelní panel je ke konstrukci šasi upevněn pomocí hmoždinek, takže jeho demontáž spočívá pouze v uchopení drobného madla na spodním okraji a následném vytržení. Volné manipulaci s ním však brání kabely vedoucí od I/O prvků.
Čelní stěna šasi modelu M2 je konstrukčně shodná s předchozím M1. Jediným rozdílem je standardně dodávaná dvojice čelních 120mm ventilátorů u M2, zatímco M1 měl tuto pozici prázdnou a musel se spokojit pouze s ventilátorem na zádi.
Jednoduchou konstrukci držáku čelních ventilátorů tvoří dvojice demontovatelných plechových profilů. Ty lze ponechat ve standardní poloze vně čelní stěny šasi, nebo je zrcadlově přemontovat dovnitř. U předchozího modelu M1 přinášely obě varianty vážné komplikace s omezeným průtokem vzduchu, takže jsem v tomto ohledu označil návrh konstrukce za chybný. U M2 s přepracovaným čelním panelem by ta výchozí varianta měla být v pořádku.
Nezlepšil se však kritizovaný komplikovaný přístup k jednomu z bočních prachových filtrů čelního panelu (pravému), který si vynucuje předchozí demontáž desky s I/O prvky skříně. Naštěstí k tomu postačí vyšroubování dvou šroubů.
Levý filtr stačí na okrajích lehce vyhnout tak, aby se uvolnily západky a pak už jej vyjmeme docela snadno. Kvalitní konstrukce bočních filtrů je tvořena rámem z houževnatého plastu se zalisovanou jemnou síťkou.
Paradoxně nejnižší účinnost zadržení prachových částic lze očekávat od nejvíce exponovaného filtru uprostřed čelního panelu, jehož kovová mřížka s relativně velkými otvory není doplněna přídavnou vrstvou jemné síťky tak, jak je tomu u stropního filtru. Nemyslím si, že by se tím přívod vzduchu k ventilátorům nějak výrazně omezil. Tohle nedotažené řešení podle mě zbytečně degraduje v ostatních případech perfektní ochranu proti průniku prachu do interiéru.
Jak obecně víme, proud vzduchu nemá rád průchod úzkými štěrbinami a prudké změny směru. Předchozí model M1 měl čelní ventilátory přímo natlačené na zadní stěnu čelního panelu a přístup vzduchu k nim byl prakticky zamezený. U M2 to na první pohled vypadá mnohem lépe, neboť zde máme ten střední průduch. Ale dostane se k ventilátorům také vzduch z bočních štěrbin? Na to nám odpoví následující měření.
Líc ventilátorů je od čela šasi vzdálen 24 mm, přičemž obvodový rámeček středového průduchu je od okraje čelního panelu vzdálen 28 mm. Zůstává zde tedy zachována mezera šíře 4 mm.
Ve skutečnosti nebude vzduch nucen proudit tak úzkou mezerou, neboť šířka obvodového rámečku středového průduchu 62 mm směřuje do volného prostoru před ventilátory s šířkou 86 mm. Je tedy zřejmé, že boční štěrbiny se u skříně M2 budou také na přísunu vzduchu do interiéru v nezanedbatelné míře podílet.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
