Test skříně Cooler Master MasterBox NR200P V2 – nenápadné velké změny | Kapitola 6
Seznam kapitol
Na první pohled to není příliš patrné, ale verze V2 populární skříně Mini-ITX NR200P přináší docela zásadní změny koncepce využití vnitřního prostoru, které budou mít významný dopad na výběr komponent počítačové sestavy. Na své si přijdou zejména uživatelé moderních výkonných sestav s mohutnými grafickými kartami a s vodním chlazením procesoru. Těm ostatním může přinést V2 i nečekané komplikace.
Skříň Cooler Master MasterBox NR200P V2 umožňuje instalaci AIO chladiče s radiátorem do velikosti 280 mm, přičemž k dispozici je výhradně pozice na stropě. To je docela zásadní změna oproti předchozí generaci skříně, u níž se radiátor stejné velikosti montoval do speciálního držáku před levou bočnici (speciální tvarování plastového stropního panelu instalaci radiátoru neumožňovalo). To prakticky vylučovalo použití alternativní skleněné bočnice, která by výrazně omezovala přísun vzduchu k radiátoru.
Vyzkoušel jsem nejprve, zda se do testované skříně vejde i poněkud přerostlý radiátor velikosti 280 mm. Abych jej dostal dovnitř, musel jsem demontovat levou horní příčku šasi, upevněnou čtveřicí šroubů. Pak už to šlo docela snadno.
Jak vidíme na obrázku níže, radiátor s ventilátory zasahuje těsně nad okraj základní desky. Naštěstí zde není nic, s čím by kolidoval. Napájecí kabel základní desky se opírá o okraj ventilátoru, ale do jeho lopatek nezasahuje. Při výběru základní desky je třeba posoudit tvar pasivního chladiče napájecí kaskády, který by pro kombinaci s tímto radiátorem neměl zasahovat až k okraji základní desky.
Při pohledu shora zjistíme, že na délku nám uvnitř zůstává ještě drobná prostorová rezerva. Nepředpokládám tedy, že by se některý další model 280mm radiátoru do skříně nevešel.
Ve finále jsem pro chlazení procesoru vzorové sestavy vybral AIO chladič velikosti 240 mm. Jeho montáž již nevyžadovala demontáž rohové příčky šasi a byla pohodlná. Užší 120mm ventilátory jsou výše nad základní deskou, ale stále nad jejím okrajem, takže i zde musíme být při výběru základní desky obezřetní.
Ve stísněném prostoru skříně je nutné zkontrolovat vedení kabelů, aby nedošlo k jejich kontaktu s lopatkami ventilátorů. I u 240mm radiátoru se napájecí kabel základní desky opírá o rám zadního ventilátoru. Ten přední bude později v nebezpečné blízkosti napájecích kabelů grafické karty.
No a na montáž grafické karty se hned podíváme. Ta může mít délku až 357 mm, šířku 160 mm a tloušťku 73 mm. Pro její instalaci je k dispozici výhradně vertikální poloha se zavěšením v místě záslepek na zadní stěně. Přechozí generace nabízela primárně horizontální pozici grafiky těsně nade dnem skříně a jako alternativu vertikální pozici pro tenčí grafiku s 3slotovým chladičem.
Svou grafickou kartu bych mohl na zadní stěnu skříně upevnit přímo, ale u delších modelů přijde vhod možnost demontáže plechové části zadní stěny se záslepkami. Ta pak dovolí pohodlné zasunutí dlouhé grafiky do otvoru na čele šasi.
Pro demonstraci jsem díl zadní stěny demontoval a po odstranění dvojice záslepek jsem k němu grafickou kartu přišrouboval. Zcela podle očekávání jsem při pokusu o zasazení grafiky do skříně narazil na 3,5" disk, který do prostoru za první PCIe záslepkou významně zasahuje. Teoreticky bych se kolizi vyhnul posunutím grafiky o jednu záslepku blíže k levé straně skříně. Pak bych ovšem nemohl použít přibalený prodlužovací PCIe 16× kabel v krátkém provedení. Proto musel jít disk ze skříně ven.
Po odstranění disku již nebyl s přišroubováním zadního dílu skříně žádný problém. Tedy problém by asi nastal, pokud bych se současně snažil o připojení grafické karty prodlužovacím kabelem do základní desky. K tomu není uvnitř skříně dostatek prostoru. Ale to nevadí, protože na to půjdu jinou cestou.
Tou správnou cestou je přístup skrze dno skříně. Nejprve jsem tedy odšrouboval pojistný šroub na zadní stěně a skříň položil na bok. Pak jsem plechový panel dna skříně odtrhl od šasi. Panel je v zadní části přichycen ocelovými čepy v plastových zámcích, vepředu pak zavěšen pomocí ohybu plechu.
Nyní mám oba PCIe 16× konektory (na základní desce i grafické kartě) velmi dobře přístupné. Standardně dodávaný prodlužovací kabel ve verzi PCIe 4.0 má délku přesně odpovídající vzdálenosti mezi oběma konektory. Přesunutí grafiky do vzdálenějšího slotu na zadní stěně tedy není s tímto kabelem možné.
Další standardní součástí skříně je šikovná podpěra grafické karty, která se bude u delších modelů náramně hodit. Je vyrobena z kovu a v její základně se nachází silný magnet. Maximální výška podpěry činí 40 mm.
Chladič mé grafické karty končí v prostoru nad spodním ventilátorem. Podpěru jsem proto musel umístit před tento ventilátor. I zde však svou funkci plní a umožňuje precizní vyrovnání grafiky.
V případě grafické karty s tloušťkou necelých tří slotů zůstane ve skříni dostatek prostoru pro přísun vzduchu k jejím ventilátorům i v případě použití alternativní skleněné bočnice. Samozřejmě, bohatě děrovaná plechová bočnice bude pro chlazení energeticky náročné grafiky lepší volbou.
Docela nešťastně bylo navrženo výškové umístění pozic pro upevnění grafické karty na zadní stěně skříně. Pod konektorem prodlužovacího kabelu totiž zůstává mezera cca 23 mm, takže nám zde dva milimetry chybí na to, abychom pod grafiku umístili klasický ventilátor. Výrobce doporučuje použití sníženého ventilátoru s tloušťkou 15 mm. Ptám se proč? Proč nebylo možné ty záslepky pro grafiku umístit o půl centimetru výše?
Já jsem samozřejmě vyzkoušel, jestli tam ten klasický ventilátor s tloušťkou 25 mm nějak nenarvu. Nakonec se mně to skutečně podařilo, ale pouze na úkor toho, že se o ty chybějící dva milimetry prohnulo dno skříně. Takže tudy cesta nevede.
Pokud to konektory grafiky v záslepce dovolí, tak řešením by mohlo být přizvednutí grafiky v místě zavěšení na zadní stěně pomocí vhodné 2mm podložky.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
