Zakladatel Wikileaks Julian Assange je volný, ale média převážně mlčí | Kapitola 2

Assange v roce 2006 založil Wikileaks jako nástroj, který dovoloval každému anonymně uploadovat materiály, které pak Wikileaks procházely a po redakci (úpravách, obvykle spočívajících ve vynechání skutečných jmen) zveřejňovaly, případně nabízely médiím k publikaci. Už v rané době získal podporu například v berlínském Computer Chaos Clubu, což bude v jeho příběhu velice důležité.

Ze začátku měly Wikileaks s novináři dobré vztahy, protože publikovaly věci jako zprávy o politickém vraždění v Keni – a to se může. To se nejenže může, Wikileaks za to ve skutečnosti dostaly v roce 2009 New Media Award od Amnesty International. V roce 2008 se švýcarská banka Bank Julius Baer pokusila přes soudní zákaz domén Wikileaks zabránit publikaci svých bankovních záznamů, což mělo „efekt Streisandové“ – a jenom to více upozornilo na celý případ a banka nakonec od svého požadavku upustila.

Problém nastal ve chvíli, kdy v roce 2010 Wikileaks publikovala video „kolaterální vraždy“ z Iráku v roce 2007, kde hlídkující helikoptéra Apache rozstřílela nejprve novináře Reuters v domnění, že jejich kamery jsou zbraně – a potom rozstřílela i dodávku s civilisty, kteří se dopustili toho, že se jednoho zraněného pokusili odvézt do nemocnice. V dodávce přežily dvě zraněné děti, které americký velitel operace odmítl nechat převézt na základnu a místo toho nařídil, ať je předají do místní nemocnice. Na celou tu věc se dnes můžete podívat i na Wikipedii, je to tam včetně přepisu komunikace.

Jedna z právniček na konferenci řekla, že „dnes už to nikoho nepřekvapí, ale tehdy bylo zveřejnění takových informací šokující.“ Věc se má tak, že se ve válce podobné věci stávají, situace je nejasná, proto se jí také říká „fog of war“. Občas zabijete civilisty, občas vlastní lidi – a tyto informace se zatajují, protože když se o nich doma mluví, mohlo by si vlastní obyvatelstvo klást nepříjemné otázky jako například, zda je to legální anebo jestli vůbec celá ta válka je oprávněná. 

Fakt, že své vlastní straně zatajujete informace, vede k tomu, že i naše vlastní obyvatelstvo žije v určité informační mlze; věří tomu, že naše věc je spravedlivá, že těm druhým přinášíme svobodu a pokrok – a proto často naše iluze skončí náhlým překvapením, asi jako v roce 2021. Tehdy ještě na začátku léta naše média tvrdila, jak je to tam v pořádku, jak se cvičí nové afghánské policistky a jak je to celé pod kontrolou – aby potom šokovaný Západ sledoval překotný útěk Američanů z Kábulu a to, jak z dopravních letadel odpadávají zoufalí Afghánci. 

Situace tam byla ve skutečnosti dost špatná dlouhodobě, což věděl každý, kdo sledoval arabská média, jako je Al-Jazeera. Té nemůže na jméno přijít hlavně Izrael, tvrdí, že je „zaujatá“, ale ve skutečnosti jsou všechna média zaujatá, takže není od věci podívat se na zprávy z druhé stany, abyste se pak nedivili. Jenomže to není pohled, který každý snese. 

Poté, co Wikileaks vypustily dokumenty hlavně z Mannigova leaku, se Západ divil hodně – a co divil, Američany to opravdu naštvalo. Naštvalo je to tak, že dokonce i South Park udělal díl „Bass to Mouth“ (S15E10), který paroduje Wikileaks – a podobně jako v dílu „Osama bin Laden Has Farty Pants“ (S5E5) se dopracovávají k závěru, že Amerika „možná není dokonalá, ale že si musíte vybrat tým“.

No, já bych řekl, že takto popsat útočnou válku zahájenou pod falešnou záminkou je celkem eufemismus, ale bojovné nadšení se tehdy zmocnilo celého Západu a přimělo nás dělat opravdu hloupé věci, jako že donutilo prezidenta Zemana vyslovit v roce 2018 výrok, že „u Kábulu se bojuje za Prahu“. U Kábulu se za Prahu nikdy nebojovalo, západní intervence katastroficky selhala a jenom destabilizovala region tak, že teď máme v Evropě uprchlickou vlnu a možná nás boj o Prahu opravdu čeká.

Naše média se tématu stále vyhýbají a ani se nedotýkají rozsahu afghánské katastrofy. Válka trvala 20 let, výsledkem je, že Tálibán je tam pevnější než dřív – a celé to stálo podle mých odhadů zhruba dva a půl násobku celého projektu Apollo. Američané mohli mít základnu na Měsíci, místo toho vylepšili Tálibánu základnu v Bagramu. Opravdový průšvih je v tom, když si uvědomíte, že právě ti Talibánci, kteří Američany vyhnali, vyrůstali za jejich okupace, a tedy pod jejich působením – a přesto je nedokázali dostat na svou stranu. Mrtvých tam bylo relativně málo, jde spíš o naprosté selhání snah o demokratizaci a westernizaci země. 

Kdyby naše média fungovala, věděli byste o chybách, které se tam staly, počínaje tím, že Američané fakticky vstoupili do občanské války na straně Severní aliance, čímž se proti nim automaticky vymezil jih. Demokracii, kterou tam zaváděli, si sami zkorumpovali – a pokud jde o pomoc, spoléhali se na svého spojence Pákistán, který nejenže nedokázal udržet jižní logistické cesty, ale jejich tajná služba ISI (anebo přinejmenším její část) bin Ládina pravděpodobně sama chránila, takže jeho likvidaci museli Američané udělat bez pákistánského vědomí.