Zakladatel Wikileaks Julian Assange je volný, ale média převážně mlčí
Seznam kapitol
Kauza kolem Juliana Assange je pozoruhodná tím, že přestože se týká svobody slova a práv novinářů, o jeho osud se novináři zajímali a zajímají pramálo. Ve skutečnosti nejsou schopni ani vysvětlit, co se kolem něj doopravdy stalo a celou věc zahráli do ztracena.
Možná si představujete novinařinu asi jako odvážnou snahu Carla Bernsteina a Boba Woodwarda o nalezení pravdy v kauze Watergate, i když v konfliktu s aparátem úřadujícího prezidenta Nixona riskovali svou pověst a možná i život. Novináři jsou pronásledováni po celém světě – a když jsou potlačováni, vězněni a zabíjeni, tak se proti tomu svobodný svět bouří, tedy alespoň v tom případě, když odhalují nepříjemné pravdy o tom druhém světě, tom nepřátelském a totalitním. Běda však, pokud si západní novinář dovolí přinášet nepříjemné pravdy o západním světě: To se z něj stane vyvrhel a ochránci svobodného světa po něm jdou se stejnou sveřepostí jako jejich protějšky tam na druhé straně.
Julian Paul Assange se narodil v roce 1971, není tedy o moc starší než já – ale povedlo se mu něco fenomenálního, naštval Spojené státy tak, že se se ho bývalý ředitel CIA a později ministr zahraničí Michael Pompeo rozhodl dostat doslova za každou cenu. Fakt, že se nedávno podařilo věc (snad) definitivně uzavřít, souvisí mimo jiné i s tím, že Pompeo už není ani ředitelem CIA, ani ministrem zahraničí – a to otevřelo šanci k uzavření této epochální blamáže způsobem, který nevypadá pro USA jako zdrcující porážka.
Ano, zdrcující porážka.
Je to porážka, o které naše média nemluví, přesněji řečeno to nenuceně přecházejí, takže to, co se kolem Assange doopravdy stalo, jsem se dozvěděl až na Hacker Congress Paralelni Polis 2024. Tam o celé té věci mluvily dvě právničky, které stály za úsilím zabránit vydání Assangeho do USA, protože lidé jako Pompeo ho chtěli moc, moc, moc dostat – a udělat z něj exemplární případ, aby to novináři svobodného světa s tou svobodou slova moc nepřeháněli.
Jistě jste četli zprávy o tom, že Assange „přiznal vinu“, přesněji přiznal vinu v jednom bodu obžaloby, totiž ke spiknutí s cílem získat a zveřejnit utajované informace o americké národní obraně. Přesněji řečeno se ve článku na iDnesu dočteme toto, což si pečlivě zapamatujte: „Soudkyně Ramona Manglonaová řekla, že trest, který Assange dostal, si již odpykal v Británii. Tam Australan strávil ve vězení více než pět let. Dvaapadesátiletý někdejší počítačový expert se během tříhodinového soudního jednání přiznal k jednomu bodu obžaloby, kterým je spiknutí s cílem získat a zveřejnit utajované informace o americké národní obraně. Prohlásil ale, že se domníval, že jeho aktivity chrání první dodatek americké Ústavy, který garantuje svobodu slova.“
Assange posléze během vystoupení na The Council of Europe řekl, že se přiznal k jediné věci, k novinařině. Dělal totiž to, co by novináři měli dělat, totiž odhalovat pravdu – a pravda je poslední léta poněkud ošemetná věc, zvláště v době, kdy se Západ vymezuje vůči zbytku světa jako nositel pokroku a civilizace, přičemž nemůže a nesmí udělat špatně vůbec nic.
Důsledkem je v podstatě absolutní kolaps mainstreamové novinařiny, která se většinou ani nepokouší nějak pokrýt to, co se doopravdy děje, ale prostě jede normální válečnou propagandu. Součástí válečné propagandy je, že zatímco nepřítel je krutý a nespravedlivý, tak naše strana přináší mír, prosperitu a lásku: Pokud se válečných zločinů dopouští nepřítel, tak to média rozmáznou, pokud naše strana, pak se to přejde mlčením. A přesně tohle Assange porušil.
Článek nevyjadřuje názor provozovatele a provozovatel není jeho autorem a ani zadavatelem. Článek vyjadřuje subjektivní názor jeho autora.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
