Články na téma IT

Vzdělávání vypadá jednoduše: Základní škola, střední a odborné školy, academia. S vyšším stupněm rostou nároky i množství učiva. Přesto na sebe neustále naráží různé koncepce: Jeden tvrdí, že dvě třetiny populace musí mít vysokou, další se toho stavu děsí. A koncepce se znovu a znovu mění. Proč?

Ještě jako dítě jsem četl jakousi knihu ze sedmdesátých let, která popisovala snahy lidstva vymýtit choroby. Překvapilo mě závěrečné varování, které říkalo, že jsme si dnes až příliš navykli na dostupné zdravotnictví a na to, že nás vždy spasí. A že v budoucnosti můžeme zažít nejedno překvapení.

Práce v IT je dobře placená – ale jak je to se sebenaplněním? Spousta manažerů rychle vyhoří, protože nevidí ve své práci žádný smysl, netvoří hodnoty a snaží se jen o dosahování cílů. Ale jsou na tom počítačové technologie lépe? Naplňuje ajťáky jejich práce? A jak je to s osudem věcí, které vytvoří?

V poslední době se nám šíří představy, že vzdělávání je přežilé. Lidi se naučí učit a budou umět to, co budou zrovna potřebovat – ve chvíli, kdy to budou potřebovat. Typický příklad je IT, kde školy nedokáží na aktuální požadavky reagovat tak rychle jako „samovýuka internetem“. Tento názor je dost ale idealistický a nadsazený.

Technologie je z hlediska spotřebitelů dvousečná: Na jednu stranu chceme, aby věci dělaly to, co chceme a ideálně s naším souhlasem, na druhou stranu je velmi složité vysvětlit, na co které volby slouží a co dělají. Zachází to tak daleko, že se často ani výrobci nesnaží nic vysvětlovat a zákazníky nechají tápat. A možná, že to je nevyhnutelné.

Scifi série Black Mirror je revoluční v tom, že nabízí pohled do nepříliš vzdálené budoucnosti a zabývá se možnými dopady poměrně uvěřitelných technologií. Předchozí řady nám nabídly hodně provokativních a často docela odvázaných vizí. Novou řadu svazuje to, že jde hlavně o dost nevýrazné a předvídatelné kusy, navíc s prvky současného aktivismu

Nedávno jsem se zastal v úvaze Jamese Damorea, který byl vyhozen z Google za projevení vlastního názoru. Dnes se nechci zabývat celou problematikou, kterou ve svém dokumentu pokryl, ale rád bych se soustředil na jeden bod: Proč je práce v IT pro ženy tak málo atraktivní? Je něco, co děláme špatně – anebo je v té práci něco, co většinu žen odpuzuje?

O Leninovi se traduje historka, že prý kdysi řekl soudruhovi, že sice má právo na svůj vlastní názor, ale on má právo ho za něj zastřelit. Podobný kousek se povedl Google – vyhodil Jamese Damorea za interní dokument, v němž kritizoval řadu praktik firmy jako diskriminujících – a to potenciálně ilegálně diskriminujících. Ke zdi s ním, s reakcionářem!

Když se nedávno objevil robot Meccano Meccanoid G15, dostal nejen řadu ocenění, ale také schytal spoustu kritiky. Zvláště Linus Tech Tips se do něj pustil velice tvrdě: Je to drahý a složitý robot, který po hodinách sestavování umí jenom pár kousků. Opravdu takhle vypadá budoucnost výuky informačních technologií?

Každý má názor na to, jak bude vypadat budoucnost počítačů. Ve skutečnosti se ukazuje, že odhadovat budoucnost je nesmírně těžké – a to se bavíme jen o „věrohodných možných odhadech“, které dávají smysl. Pokud jde o schopnost odhadnout skutečný vývoj, je to mnohem, mnohem horší.

Je pozoruhodné, jak moc se Velká Británie zasloužila o rozvoj počítačových technologií v 80. letech minulého století. Levné počítače, RISC procesory, odolné počítače, subnotebooky... A je také pozoruhodné, jak rychle její vliv vymizel a jak málo se o britských počítačích dnes ví. Naštěstí to můžeme snadno připomenout!

Jsou? A pokud ano, tak co tím sledují... Bojí se nových technologií? Vysmáté mládí v ničem nevidí problém a hned se nadchne pro každou novinku, ti starší ale zpravidla ke všemu přistupují s despektem. Zkusili jsme se mrknout do obou táborů a zhodnotit, jaký přístup je pro IT život (a hlavně jeho vývoj) lepší.

Počítačové kutilství bylo za mých mladých let velmi rozšířené. Každý počítačový kroužek začínal s výukou binární logiky, pak se výuka přesunula do oblasti logických obvodů a nakonec se potěr počal třídit na ty spíš softwarově orientované. Dnes takové dovednosti téměř nemáme, žijeme až hotovými produkty.

Dnes se už pomalu loučíme se starým rokem 2011 a o víkendu přivítáme rok nový, snad bude lepší než ten současný. Zavzpomínáme na něj v dnešním článku z pohledu hardwaru, her a událostí, které zahýbaly světem technologií. Rok 2011 byl nabitý k prasknutí, nenudili jsme se. A jak to tak vypadá, v tom příštím to nebude jinak.

Rok 2010 je za námi a na prahu nového roku 2011 vám přinášíme velký přehled událostí, které se bohudík či bohužel staly. A že toho bylo opravdu hodně. Stačí jen nadhodit témata jako Fermi, konec značky ATI, iPad či FaceBook a je zřejmé, že vzpomínat bude opravdu na co.

Nemám rád limity. Nebo, celou větou - nemám rád omezení žádného druhu, počínající nutností nosit do určité společnosti určitý ohoz a konče jakýmkoliv omezením svobody slova. V počítačovém světě je ale možné vše, co budete jenom chtít, ne-liž pravda? Přesto právě průmysl komputerový, jeden z nejkreativnějších, nejprogresivnějších a nejsvobodomyslnějších, je plný limitů a všech možných typů omezení.

Na internetu najdeme celé nůše frajerů, kteří ví všechno nejlépe, do největší hloubky a jsou vůbec nadáni informacemi lepšími, než jedinci jiní. Někteří z nich opravdu machři jsou, jiní si na to jenom hrají, přesto rádi poučují všechny ostatní o tom, že jen oni mají pravdu. Co myslíte, že z nich bude za pár let?