Americká tiktokalypsa: Celý den bez TikToku! | Kapitola 2

Věc, která mě opravdu udivuje, je to, že jsem četl obvinění, ale ne rigorózní analýzu TikToku. Vím o diplomce, která má diskutovat reverzní analýzu TikToku, ale z té jsem viděl jenom nicneříkající preview – a se vším respektem, stát, který má celou řadu velkých organizací pro datovou bezpečnost, by neměl mít problém provést reverzní analýzu a publikovat z ní výsledky, za kterými si stojí. Nestačí mi obecné řeči o sběru dat, data sbírá kde kdo a popravdě, u algoritmů, které se vám přizpůsobují na míru, data o chování prostě sbírat musíte. 

Analýza kódu se dělá nejen při auditu, ale i při předložení (submitu) aplikace pro distribuční služby. Nevím, jak to funguje u Googlu, ale Apple je v tom celkem rigorózní a běžně banuje aplikace, u kterých autoři neodhalí celý rozsah toho, co sbírají nebo, nedej bože, lezou někam, kam při submitu tvrdí, že nelezou. Na Redditu jsem objevil celé skupiny, které tak trochu drbou, co prý TikTok dělá, anebo nedělá, ale netvrďte mi, že u tak závažných obvinění neuděláte analýzu kódu nejlepšími možnými prostředky!

Skutečné riziko TikToku vidím v tom, že podobně jako u jiných sociálních sítí jde o nástroj, který soutěží o čas uživatele, snaží se ho udržet po maximální dobu, a to bez ohledu na to, jaký obsah mu dodává. V podstatě se využívají techniky pro budování digitální závislosti, která je z behaviorálního hlediska stejně nebezpečná jako ostatní závislosti.

V tom ale není TikTok jiný než například „bezpečný“ YouTube Kids. Tahle věc se tváří, že je moderovaná a že „chrání“ děti před toxickým obsahem, ale ve skutečnosti vytvořila jenom seznam videí, která si nemusí lámat hlavu s dospělým divákem a můžou servírovat dětem návykové věci, které jsou udělané přímo na míru jejich psychologii. Jednou se k tomu možná vrátím, ale je to vážně šílené – a jde tam o to samé co u jiných sociálních sítí: O snahu udržet dítě u obsahu bez ohledu na to, co se mu stane. 

Všichni na dopady na uživatele kašlou a všichni soutěží jenom o co největší návykovost. „Doomscrolling“ neboli dlouhodobé pročítání zpráv se špatným anebo nenávistným obsahem, není cílem sociálních sítí, je to pouhý důsledek vašich voleb. Algoritmům sociálních sítí je buřt, co sledujete, mapují si sebepodobnost obsahu a dodají vám to, u čeho zřejmě strávíte nejvíce času. Je to trochu jako v Nekonečném příběhu, kdy vám algoritmy na základě vašeho chování vybudují v digitálním zrcadle verzi sama sebe. A pohled sama na sebe nemusí být příjemný, ale to opět není problém této úvahy.

Problém TikToku je v tom, že je populární, že je opravdu neuvěřitelně populární, protože dotahuje aspekty své návykovosti k dokonalosti. A přestože se američtí politici tváří, že jde o problém ideologický, osobně mám dojem, že podstata problému je možná v tom, že se americkým firmám nepodařilo vyvinout něco tak chytlavého, tak efektivního, aby to TikToku dokázalo konkurovat. Že nejde o problém výchovný či psychologický a ani ideologický, ale že tam jde o to, kdo bude tuhle extrémně návykovou platformu kontrolovat.