ARMA III: Tac-Ops Mission Pack – příspěvek na pivo? | Kapitola 2
Seznam kapitol
Psal se začátek léta 2001. Horký, slunečný den. Já a padesátka dalších studentů prachatického gymnázia jsme vyrazili na prohlídku papírenského gigantu ve Větřní. V baťohu jsem krom proviantu vezl i čerstvě zakoupený výtisk časopisu Level, kterému z obálky nevykukoval lákavý nadpis: Operace Flashpoint. A tak se zrodila legenda.
Jediný svého druhu
Pozorní čtenáři mě jistě upozorní na nepřesnosti, ale jaký byl vlastně rozdíl v ARMA 1 až 3? O něco ostřejší textury, nové ostrovy, upravené letové modely, rozšířené možnosti krytí za překážkami, nové ostrovy…moment, nezmiňoval jsem je už? Tím to totiž, vážení přátelé, vlastně tak nějak hasne. Na kampaně v ARMA 1 a 2 si při nejlepší snaze nevzpomenu. Byly tam vůbec? Nevzpomněl bych si na ně ani u ARMA 3, ale naštěstí je to jen asi dva roky zpátky, co jsem jí prošel. A víte, jaká je nejsilnější vzpomínka z téhle kampaně? Když BI vydalo nový patch a já přišel o všechny uložené pozice. Jak se tam můj hrdina jmenoval? David Arms… nesmysl. Pamatuji si 15 let starého Davida Armstronga, ale ty pičičmundy z Trojkové Army ani náhodou. Jasně, bude pár záblesků, které sítem mé děravé paměti ještě nestihly uniknout – evakuace od zříceného vrtulníku, noční harašení a vyhazování majáků do vzduchu, nebo…nebo…nebo to už bude asi všechno. Říkejte si, že jsem zbytečně kritický a zcela nekonstruktivní. A také, že jsem naivní, když očekávám, že po 15 letech prožiji kampaň, která nebude úplně debilní, ale bude mít nějakou atmosféru, příběh a já získám k těm zpropadeným pixelům na obrazovce opět nějaký vztah. ARMA je jediná svého druhu. Konkurence ji napodobit buď nedokáže, nebo se o to ani nesnaží. A BI nám tak stále dokola prodává to samé.
Není těžké být nejlepší, když jste ve svém oboru sami, ale bylo by minimálně fajn, kdybychom se posouvali vpřed, místo nějakého přešlapování na místě, nebo ještě hůř, ústupu do stínu. Rozumějte, tahle slova píšu proto, že mám celý tento BI projekt tak moc rád, ne proto, že bych jej chtěl strhat.
Navíc: Dokud jsme bojovali v současnosti, nebo v mírné minulosti, tak byla atmosféra skvělá. Přesun do blízké budoucnosti pro mě osobně představoval obrovské rozčarování a čisté zklamání. Nemám chuť si hrát s bambitkou, která nemá historické opodstatnění a jezdit s autem, které se od originálu liší jen tím, že má absurdně aerodynamičtější pancéřování. Pomalá vejtřaska, obstarožní T-55, nebo i Škodovka „Stodváca“ s originálními zvuky, to bylo super. Plavající BVP a divná piksla v podobě M113? Super! Ale vyfantazírovaná parodie na Blackhawka je na mě trochu moc silné kafe a jestli ve mně někdy tento vrtulník v Armě něco vyvolal, tak to bylo jedině: „ech“.
A kdyby šlo jen o jednotky budoucnosti, ale kolikrát ještě bude muset můj mozek trpět nad neustálým opakováním „Povstalci/vojáci/policajti jsou tady -> natrhni jim sedínku!“ To vážně kluci od BI nedokáží vymyslet něco zajímavějšího? To už tam opravdu není nikdo, kdo umístil generála Gubu do té žluté vilky, aby čekajíc na Jamese Gastowského završil svůj zločinný život? Jestli nejsilnějším okamžikem ARMA III má být zajetí dvou chlapíků řeckou policií, tak to tedy potěš koště. I když to, pravda, proběhlo aspoň na Full Real nastavení :).
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
