Chladíme procesor: Vzduch, AiO nebo vlastní vodník? | Kapitola 4
Seznam kapitol
Vodní chlazení typu vše v jednom jsou dnes velmi oblíbená. Oproti vzduchovému chlazení nabídnou nižší teploty, ale vyplatí se? A co vlastní vodní okruh? Nebo je lepší jej použít až na chlazení celého počítače? Dnes se podíváme na dvojici AiO chladičů, vodního setu a postavíme je proti dvojici vzduchových chladičů.
Instalace chladiče je velmi jednoduchá a vlastně i stejná jako u předchozí NH-D14, jen s jiným backplatem. Základem je zadní backplate, který počítá i již připevněným backplatem na základní desce – jsou v něm otvory pro šrouby držící originální backplate. Ze zadní desky jej prostrčíme otvory v desce.
Následně na šrouby nastrčíme distanční sloupky. Desky musíte mít buď položenou na backplatu, nebo mít počítač na svých nožičkách. Distanční sloupky jsou totiž volné a backplate nedrží.
Ten je držen až šrouby, kterými se připevňuje díl, na kterém už bude držet samotný chladič. Nezapomeňte si nejdříve zkontrolovat orientaci. Pokud bude přichycení chladiče nahoře a dole, ventilátory budou vpravo a vlevo. Tedy běžný způsob.
Na procesor si připravíme malý hrášek teplovodivé pasty. Z pasivní části sundáme prostřední ventilátor a chladič nasadíme na procesor. Pak už stačí jen utáhnout dva šrouby s pružinkou a je hotovo. Vše jde udělat v plně osazeném počítači.
Nakonec jej stačí osadit ventilátory. Plně osazený chladič zabírá veškeré místo okolo procesoru. Mezi chladičem a zadním ventilátorem je přibližně 1 cm místa, od grafiky je asi 2 centimetry daleko. Kolize by neměla nastat ani s operačními pamětmi, které mají vysoký chladič. Pasivní část je nad nimi ještě vykrojena a ventilátor si můžete dát jakkoliv potřebujete. Samozřejmě je to hodně závislé i na umístění patice CPU na desce.
Rozprostření pasty je v pořádku. Základna chladiče není nikde prohnutá a je rovná.