Chlazení procesoru vodou vs. vzduchem. A proč ne pasivně? | Kapitola 4
Seznam kapitol
Chladič procesoru není stěžejní jen pro chlazení jedné komponenty, ale určuje i celkový koncept chlazení sestavy a odvíjí se od něj výběr skříně i umístění ventilátorů.
Dnes je mezi nadšenci do počítačů velmi oblíbené vodní chlazení procesoru. K dostání jsou takzvaná All-in-One (AiO) řešení, která zahrnují vše potřebné jako pumpu, vodní okruh s radiátorem, ventilátory i montážní sady. Stačí si zkontrolovat kompatibilitu s paticí procesoru a prostorem ve skříni a můžete kupovat.
Popularita vodního chlazení je dána hned několika aspekty, tím prvním je dost možná vzhled. Uprostřed skříně nemáte obří chladič, pouze malou pumpu, zatímco ventilátory s radiátorem se schovají dopředu nebo nahoru do skříně. Ventilátory velmi často disponují ARGB podsvícením, takže skříň pěkně osvítí, a nadto na pumpě mohou být další ARGB prvky nebo i displej.
Kromě čistého vzhledu je zásadní i vysoký chladicí výkon. Při procesorovém příkonu okolo 200 W se obecně stávají lepším řešením než chlazení vzduchem. Pokud chcete používat přetaktovaný procesor, vodní chlazení je často nutností. Navíc při horním umístění radiátoru se bude horký vzduch rovnou vyfoukávat ven ze skříně, což je další plus.
Potenciálním problémem může být spolehlivost a výdrž vodního chlazení. Prvním bodem je, že jeho konstrukce je výrazně složitější a obsahuje mnoho elektronických a mechanických součástek oproti věžovému chladiči. Vše z toho se může pokazit a například vodní pumpu budete opravovat těžko. Dalším bodem je, že se nejedná o bezúdržbové řešení – po čase může být potřeba doplnit chladicí kapalinu, pokud to konstrukce vůbec umožňuje.
Mezi kvalitním vzduchovým a vodním chlazením nemusí být velký rozdíl ve hlučnosti. Vodní chlazení sice efektivněji odvádí teplo od procesoru a lépe jej dostane ze skříně, ale vodní pumpa zase musí neustále pracovat a ne vždy je tichá. Situace se zde liší model od modelu a závěr nelze v tomto případě zobecnit.
Třeba na fórech se někdy setkáte s kritikou sestav používající vodní chlazení procesoru, často se jedná o velmi podobné případy. Uživatel skládá počítač, chce hezký vzhled a do sestavy si dá velmi předimenzovaný chladič vedle vcelku úsporného procesoru. To si zaslouží kritiku zejména, když má omezený rozpočet a třeba dva až tři tisíce vyhazuje za nepotřebný chladič namísto koupě výkonnější grafiky, která by opravdu udělala rozdíl.