Cooler Master ERGO L – herní posez se správnými tvary | Kapitola 2
Seznam kapitol
Je-li člověk každý den přikován k židli u PC, měl by se aspoň pokusit být přikovaný pohodlně. Dnes to není žádná věda, možnosti široké, nabídka velká, jen ty zdroje bývají omezené. Jedna z takových židlí, která vám zdroje docela pocuchá a do rozpočtu zatne blyštivý tomahawk, je dnes recenzovaný hliníkový otesánek.
Konstrukce
Pro dnešní recenzi jsem se rozhodl použít fotky z firemního webu, protože jsou o dost lepší než to, co jsem vypotil v domácích podmínkách já. Nicméně abyste věřili, že test není vycucaný jen z choré mysli:
Po vybalení obsahu bedny jsem byl konfrontován s ďábelsky hmotnou konstrukcí sedáku. Ostatní součásti, jako opěrák či područky, již nemají hmotnost černé díry. Nicméně, nastal čas vše vybalit, rozházet po bytě a poté smontovat. Tento postup není nafocen, zdá se mi zbytečný, protože stavitelského a konstrukčního ducha je možno nechat odpočívat, sestavení sesle je otázka pár minut, mimo jiné také proto, že je k dispozici i firemní video.
Nasadit kolečka na základní kříž, do něj píst, k sedáku přišroubovat opěrák a područky, nasadit na píst, přišroubovat opěrku hlavy a šmytec. Imbusové šrouby jsou částečně opatřeny vrstvou lepidla, aby se při herní vřavě nepovolily a nevyklepaly ze závitů. Asi by to už musela být pořádná bitva, aby vypadly. Nebo spíš zemětřesení.
Začneme od podlahy (ne od Přemka). Kolečka jsou většího průměru než je obvyklé a lehce pogumované. Díky tomu jezdí i po koberci jako ďas. Základna, či kříž, je hliníkový a řádně robustní. Celkově je hliník vyleštěný do matného lesku a neblýská se jako psí kulky, tudíž tolik nevadí, když je zaprášený a zachmataný.
Mechanismus sedáku židle je synchronní, opěrák je ve všech polohách svázaný s područkami, ale sedák nikoli, rozumně se přizpůsobuje pohybu. Zajímavostí je možnost posunu sedáku vpřed a vzad. Područky se dají šoupat nahoru, dolu, kupředu a vzad (k zemi, vztyk, jak v armádě). K tomu také nelze mít námitky. Nejmenší variabilitu má opěrka hlavy, kterážto se také dá posouvat výše či níže a ještě má kloub k nastavení sklonu, ale ten rozsah není moc velký v obou případech.
Samozřejmostí je potom plynový píst a s ním celková výška posezu. Židle má spoustu ovládacích prvků (© Hujer), po levé straně se nastavuje sedák s opěrákem, po pravé straně výška a tuhost houpacího mechanismu.
Detailní video všech nastavení
Nyní k materiálu, na kterém spočinou ctěné šunky, bedra, záda, hlava a lokty. V podstatě jde o kombinaci koženky s výplní a síťované tkaniny MuscleFlex®. Dle firemního PR jde o téměř balistický materiál s výbornou elasticitou a nevídanou výdrží. Čili by měl přežít i hrubší zacházení, jako skákání do sedáku ze žebříku, řezání motorovou pilou a tak podobně, ale raději to nezkoušejte. Dobré je, že podstatné části maniacké existence jsou při sezení vzdušné, což se hodí zejména v parných dnech (že jich teď bude hodně).
Detail MuscleFlexu.
Područky mě lehce zklamaly, opět nejsou polstrované, ale z jakéhosi měkčeného plastu. Opěrka hlavy je proti tomu vycpaná, řekněme snad i dostatečně, ale je celá z koženky a to není ideální, holý krk má tendenci se přilepit.
Celkový vzhled a dojem z designu je ovšem jednoznačně příznivý díky pořádné porci hliníku, perforované tkanině a pěkně prošité kožence. Tuto židli netřeba před zvědavým okem návštěvníka ukrývat do sklepa. Jak se na tom monumentu vlastně sedí se dozvíte v další kapitole.