Corsair K70 RGB Pro – To pravé nářadí pro hraní a psaní vlastní verze Tří mušketýrů | Kapitola 2
Seznam kapitol
Pokračování osvědčené klávesnice K70 se usídlilo na mém omšelém stole a tak jsem ji prohnal hromadou her, tunami napsaných znaků a zjišťoval, jak si vede. Z posledního testu klávesnice jsem byl potěšen, byl jsem zvědavý, co mě čeká teď.
Nyní se podíváme na klávesnici podrobněji. Klasický layout s US rozvržením nepřekvapí a neurazí. Enter je dnes již běžná jednořadá nudle, ostatní klávesy mají běžnou velikost, přesněji změřeno 12 × 12 mm a mezi nimi 6 mm mezery.
V porovnání s klávesnicí SPC, kterou používám a má také červené spínače, se mi na Corsairu píše o dost lépe, možná právě proto že klávesy jsou menší a je mezi nimi větší mezera. Nestává se mi tak často, že svými chromými prackami přehmátnu jinam. Taktéž jsou Cherry MX Red na stisk příjemnější než Kailh Red u SPC. Toť ale jen osobní pozorování, ultra přesná chobotnice se 250 údery za minutu to může vnímat jinak.
Rozměrově nejsem pohoršen, neboť K70 má, vyjma horní strany, od kláves ke hraně pouhých 7 mm. Není tedy zbytečně nafouklá. U horní strany není větší šířka na překážku, jsou zde multimediální klávesy, tlačítko na změnu profilů, RGB a zámek kláves Win.
Všemu vévodí fešný displej s logem Corsairu a indikací dalších kláves jako Capslock. Plus samozřejmě geniální ovládání hlasitosti, to jsem si rychle oblíbil. Žádné hloupé kombinace Fn + F(číslo), nýbrž jemné ladění pomocí válečku. Na spodní straně jsou výklopné nožičky jen s jednou možností výšky, ale stačí to, sklon je akorát.
Klávesy jsou odlity z materiálu PBT (Polybutylene Terephthalate), což je lepší varianta a tyto klávesy jsou mnohem odolnější než varianta ABS (Acrylonitrile Butadiene Styrene). Jinak řečeno, barva klávesy nebude za týden odřená jak nový Lexus nevrlými sousedy. K tomu jsou „double shot“, mají dvě vrstvy z různých plastů o celkové tloušťce 1,5 mm. Měly by tedy něco vydržet.
Po čas paření a psaní jsem byl s červenými spínači spokojený, jsou přesné, píše se na nich dobře, u hraní žádný problém. Co jsem ale jaksi nerozlišil, byla frekvence snímání. Jsem obyčejný vohnout a jestli klávesnice reaguje v 1 ms nebo 0,125 ms, to vážně nepoznám.
Větší frekvence má rovněž žrát víc systémových prostředků, ale to se také nijak neprojevilo. Můžeme pro klid duše nastavit třeba 2000 Hz a být v pohodě, nebo nechat běžných 1000 Hz a být pořád v pohodě. Možná že profesionální rusher by to dokázal ocenit.
Jediné, co mě zprvu překvapilo, byla „kovová“ rezonance při psaní. Jelikož je tohle nářadí hliníkové, vydává při psaní zvonivé zvuky. Bude-li ji však uživatel laskat a psát bez toho, aniž by klávesy drtil na plnou dráhu (stisk je registrován už ve 2 mm, dráha je 4 mm), je tichá jako když stydne pudink.
Poslední designový výmysl je plastová magnetická područka. Po vyzkoušení jsem jí zahodil, protože je jednoduše na nic. Stejně dobře si mohu zápěstí podložit kusem fošny, ale raději používám svou osvědčenou pěnovou područku Speedlink (nejlepší koupě ever).
Klávesnice se dá provozovat i bez software iCUE, ale teprve ten dovolí nastavit komplet všechno. Od nahrávání maker a nastavení RGB pro každou klávesu zvlášť přes profily, mapování kláves, zkrátka co vás napadne. K tomu K70 má 8MB vnitřní paměť a když si nastavíte a uložíte různé profily, je možno iCUE zahodit a jen mezi nimi přepínat tlačítkem v levém horním rohu instrumentu.
Po čas testu jsem kromě područky (která letěla zpět do krabice) a podivného rezonování nenašel žádný problém nebo něco, na co bych mohl nadávat. Celé to je vyrobené pevně a precizně, kvalitně, psaní je přesné, hraní radost, a to ovládání hlasitosti, och to mě nadchlo.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
