Dvě grafické karty bok po boku - nForce 4 SLI v praxi
Seznam kapitol
Nejspíše jste již slyšeli o možnosti mít v počítači společně 2 grafické karty, které by pracovaly "jako jedna". Něco takového můžete pamatovat ještě z dob 3Dfx, nicméně tato základní myšlenka přetrvala a prezentuje ji v současnosti firma nVidia ve své nové čipové sadě nForce 4 SLI. Mezi grafické karty, které můžete dát do "páru", se řadí modely šestkové série nVidie pro sběrnici PCI Express s koncovým značením GT nebo Ultra. Nám se naskytla příležitost otestovat spolupráci dvou grafických karet GeForce 6600 GT. Pokud vás zajímalo, zda byste se po nějaké době dokoupením druhé karty GeForce 6600 GT dostali na úroveň současného High-Endu v podobě GeForce 6800 GT, nenechte si ujít tento článek.
Od uvedení nové čipové sady nForce 4 pro procesory AMD (Athlon 64/FX) ze stáje nVidie uběhl již nějaký ten pátek. Měli jste možnost se u nás o tom dočíst v článku nForce 4 na světě - nejen PCIe pro Athlon 64. Pravděpodobně vás tehdy zaujala zejména High-Endová varianta s označením nForce 4 SLI, která umožňuje použití dvou stejných grafických karet v jednom systému. Jelikož jde o čipovou sadu nVidie, je samozřejmé, že k tomuto účelu jsou v tomto případě nutné použít specifické karty též ze stáje nVidie. Jak již bylo řečeno, jedná se konkrétně o modely šestkové série nVidie pro sběrnici PCI Express s koncovým značením GT nebo Ultra, což v praxi znamená v současnosti celkem 3 typy grafických karet (respektive čipů), které lze v nabídce nVidie nalézt.
Jmenovitě jde o GeForce 6800 Ultra (přičemž na spolupráci dvou takovýchto karet v režimu SLI nemá v současnosti konkurence v podobě ATi žádnou odpověď), GeForce 6800 GT a GeForce 6600 GT. O kombinaci GeForce 6600 GT a nForce 4 SLI se dost mluví z hlediska nasazení do praxe - tedy rozhodně aspoň u nás. Jelikož z důvodu přijatelné ceny karet GeForce 6600 GT vyvstává otázka, zda si nepořídit základní desku s podporou SLI a po nějaké době využít možnosti doplnit systém o druhou kartu GeForce 6600 GT a tím vlastně získat najednou výkon navíc přidáním něčeho bez nutnosti výměny (jelikož to mnoho lidí nemá v oblibě z důvodů nutnosti "zbavovat" se dosluhující karty). V této spojitosti se mnohokrát mluví v otaznících o tom, zda se takovéto řešení dvou karet GeForce 6600 GT vyrovná jedné High-Endové kartě GeForce 6800 GT. Na tyto otazníky se vám zde budeme snažit odpovědět, jelikož kombinace nForce 4 SLI a dvou karet GeForce 6600 GT je právě tím, co jsme měli možnost otestovat - obojí pod záštitou značky Asus.
Myšlenka provozu dvou grafických karet najednou
V dobách dávno minulých, kdy firma 3Dfx byla nekorunovaným králem na poli 3D akcelerace her a firmy jako nVidia a ATI byly na tomto poli jen chabou konkurencí, se společnost 3Dfx rozhodla, že vsadí na technologii s názvem SLI (Scan-Line Interleaving), která umožňovala souběžné použití dvou 3D akcelerátorů Voodoo 2. Tyto karty se zapojily do dvou slotů PCI (AGP bylo hudbou budoucnosti) a rozdělily si výpočty podle sudých a lichých řádků renderovaného obrazu. Teoreticky to znamenalo, že fill-rate se oproti použití jedné karty Voodoo 2 přibližně zdvojnásobil a kapacita frame-bufferu byla také zdvojnásobena. Toto řešení postupně přejala firma Quantum 3D a začala jej uplatňovat i v oblasti profesionální grafiky (Mercury system - 8x Voodoo 2).
Technologie SLI prošla od svých začátků celkem složitým vývojem, který už od konce roku 2000 nebyl v rukou společnosti 3Dfx, ale nVidie, která po akvizici této společnosti, souhlasila, že dostojí všem závazkům 3Dfx, což znamenalo nepsanou povinnost pracovat na novém čipu podporujícím multi-procesing (náhrada VSA-100). Pokud vás zajímá historie SLI trochu komplexněji, doporučuji náš článek "Kam směřuje další generace 3D akcelerátorů?", který vám dá ucelený obraz toho, co bylo a co by být mělo.
nVidia nForce 4 SLI v praxi
Nvidia spolu s novou sérií 6xxx přišla se znovu oživenou technologií SLI, ale tentokrát na trochu jiném základu. SLI je v tomto případě zkratka pro Scalable Link Interface a princip spočívá v horizontálním rozdělení renderovaného obrazu pomocí ovladačů karty, které v tomto případě zastávají funkci balančního software. Ten každé kartě dynamicky přiřadí (podle právě renderované scény) takovou část obrazu, aby výkon obou karet byl co nejefektivněji využit. Nejedná se tedy o pevné rozdělení podle sudých a lichých řádků nebo na dvě neměnné části. Karty jsou propojeny (viz. obrázek) pomocí můstku, který má relativně jednoduché PCB a je dodáván ke každé základní desce podporující SLI.
- pro zvětšení klikněte -
Grafický subsystém
Grafický subsystém tvořily dvě karty GeForce 6600GT (jádro NV43 s plnou podporou DirectX 9.0c) značky ASUS, konkrétně modely Extreme N6600GT. Frekvence obou karet byly nadstandardní, ale přesto neobvyklé (RivaTuner hlásil: 520MHz jádro a 1040Mhz paměti), což neodpovídá ani klasické GeForce 6600GT PCIe (jádro 500MHz/paměti 1GHz) ani ASUS Extreme N6600GT Top, která má takty ještě o poznání vyšší (jádro 550MHz a paměti 1.1GHz). Během testování byly frekvence obou karet sníženy na úroveň standardní GeForce 6600GT.
Samotné grafické karty jsou provedeny kvalitně, jak je ostatně u ASUSU zvykem a mají i pasivní chladiče pamětí, které mohou o něco zvýšit možnosti přetaktování pamětí. Pasivy jsou měděné, což rovněž přispívá ke kladnému hodnocení. Větráčky byly poměrně hlučné, ale nic co by se vymykalo běžnému standardu v této kategorii.
- pro zvětšení klikněte -
Sběrnice PCI Express zajišťuje u grafických karet s čipy GeForce 6600 GT absenci dodatečných napájecích konektorů přímo na kartách, ale v případě SLI je nutno přidat "šťávu" rovnou základní desce, která by jinak nestačila uživit obě grafické karty. K tomu je možné hned u primárního konektoru PCI Express 16x spatřit přídavný napájecí konektor Molex. Přidružená červená LEDka indikuje nutnost zapojení tohoto konektoru (v případě potřeby, tedy nedostatečného napájení obou karet, se totiž rozsvítí).
Přepínání mezi normálním (pro využití jedné grafické karty) a SLI módem (pro využití dvou grafických karet) je řešeno pomocí zásuvného modulu mezi sloty, který jednoduše vysunete a otočíte v případě, že chcete změnit mód v jakém deska pracuje. Tím vlastně určíte rozložení linek sběrnice PCIe, jelikož v Single módu jich jde do primárního slotu PCIe 16x standardních 16 a v případě SLI módu jde 16 linek do obou dvou slotů (do primárního stejně jako do sekundárního 8).
AFR vs. SFR
A aby toho nebylo dost, tak u SLI existují dva módy vykreslování výsledného obrazu, které jsou použity podle jejich vhodnosti pro právě vykreslovanou scénu. Tuto funkci zajišťují opět ovladače grafické karty, kde jsou uloženy informace o jednotlivých hrách a o tom, jaká metoda má být použita pro konkrétní hru.
Prvním módem je AFR (Alternate Frame Rendering), který pracuje na principu rozdělení sudých a lichých snímků mezi jednotlivé karty, takže každá vlastně zpracovává jiný obraz. Tato možnost může být využita jen v případě, že nejsou použity efekty, které způsobí to, že jednotlivé snímky (framy) jsou na sobě závislé (např. Alpha Blending, Slow Motion, Motion Blur). Tato technologie nevznikla v dílnách nVidie, ale naopak u konkurenční společnosti ATI Technologies a byla přítomna na kartě ATi Rage Fury MAXX. Nvidia ve své době tuto technologii pohaněla, ale teď se jí evidentně hodí, protože její vlastní metoda se ukazuje jako méně efektivní.
Druhým módem je SFR (Split Frame Rendering někdy též Single Frame Rendering), který funguje na principu dynamického rozdělení scény podle její komplexnosti tak, aby obě karty byly vytěžovány stejně, tedy aby výsledný výkon byl optimální. Obraz je rozdělen na dvě části s proměnnou velikostí a pokud chcete vidět, jak se SLI v jednotlivých situacích chová, máte možnost zapnout si zobrazení této funkce přímo ve hře nebo benchmarku.
Výhody a nevýhody tohoto řešení.
Výhody SLI spočívají v teoretickém zdvojnásobení počtu pipelines a s tím spojeným zvýšením fill-rate. Teoreticky by se měla projevit dvojnásobná paměťová propustnost, což si ověříme v herních testech se zapnutými funkcemi jako vyhlazování (FSAA) a anizotropní filtrování (AF). Výhody použití vidím hlavně při spolupráci dvou karet nVidia 6800GT/Ultra, kde je reálný výkon opravdu hodně vysoko a překonává jakékoli řešení konkurence postavené na jedné kartě. Jedinou a hlavní výhodu tedy tvoří výkon.
Výčet nevýhod bude poněkud větší. První nevýhoda spočívá v ceně, která je díky nutnosti použití nové desky a dvou grafických karet nVidia opravdu hodně vysoko a v českých zemích má pramalou možnost rozšíření. Cena řešení se dvěma kartami nVidia GeForce 6800GT a deskou nForce 4 SLI se pohybuje kolem 35 tisíc, což představuje opravdu velké sousto, protože jak uvidíme v testech, tak je potřeba opravdu hodně silný procesor.
Možnost spočívá v pořízení dvou karet střední třídy nVidia 6600GT a jejich zapojením do SLI. Je ovšem nutno podotknout, že oproti jedné GeForce 6800GT/Ultra si nepolepšíme, takže tato možnost zůstává pro ty, kteří chtějí mít něco extra. V případě postupného upgradu z jedné GeForce 6600GT na dvě se to nejeví až tak nesmyslné, ale je nutno říci, že nová deska například s nForce 4 SLI stojí okolo 7500Kč. Další věcí je, že pokud vlastníte cokoli míň než Athlon 64 3500+, tak na SLI zapomeňte, protože byste byli výsledným výkonem spíše zklamáni (ve spojitosti s využitím potenciálu dvou karet GeForce 6600 GT v SLI módu se mluví dokonce o procesorech Athlon FX).
Další nevýhodou je značná spotřeba energie a nutnost opravdu výkonného zdroje, alespoň v případě dvou grafických karet GeForce 6800GT. Hlavní nevýhoda tedy spočívá v principu "Chceš výkon? Tak za něj pořádně zaplať!". Pokud máte dostatek peněz, tak lze toto řešení jen doporučit. Dále je potřeba zvážit, je-li SLI potřeba, protože na všechny současné hry plně dostačuje řešení v podobě jedné high-endové karty.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
