Get Even – Zažijte na vlastní kůži terapii lobotomií
Seznam kapitol
V dnešním světě videoher málokdy vyjde titul, který překvapí provedením a pojetím. Get Even neoslní grafikou s luxusními detaily ani nekonečnými možnostmi či otevřeným světem. Naopak sází na napětí, strach, úzkost, očekávání a úžasný detektivní příběh. Jste připraveni se bát a odhalit celou pravdu ukrytou za smrtí mladého děvčete?
Očekávání
O Get even jsem se dozvěděl teprve před měsícem v souvislosti s odkladem vydání této hry kvůli teroristickému útoku na koncertu Ariany Grande ve Velké Británii. Společnost Bandai Namco se k tomuto kroku uchýlila kvůli respektu k pozůstalým.
Zápletkou ve hře je totiž rozplétání okolností výbuchu bomby, kterou na sobě mělo v jednom z Britských opuštěných skladů dospívající děvče jménem Grace. Bomba vybuchla právě v okamžiku, kdy se právě hráč, v roli hlavního hrdiny, snažil bombu zneškodnit.
O hře jsem tedy nevěděl víc než fakt, že se hlavní hrdina snaží rozplést okolnosti, které vedly k tomuto hrůznému činu. Netušil jsem, jakým způsobem je vlastně celá hra postavená. Zda půjde spíš o akční hru, nebo adventuru.
K mému údivu jde o kombinaci obojího, respektive z osmdesáti procent si přijdou na své milovníci ponurých adventur, zbylých dvacet procent si užijí zejména milovníci akčních FPS. Celá hra přitom působí hororovou, až psychedelickou atmosférou.
První dojmy a prolog
Hra mne uvítala skvostnou instrumentální skladbou, v níž hlavní roli hrají housle, za prolétání kamery po místnosti připomínající vnitřek squatterské vily Milada, ve které se zřejmě, soudě dle označených stop, pistole s tlumičem, smotaného lana a obrysu mrtvol na zemi, odehrál pořádný masakr. Už jen tohle začáteční menu ve mně vyvolává pocit, že hra není odbytá a navozuje ve mně atmosféru strachu.
Po zapnutí hry, při kterém si volím intenzitu myšlenek a celkový dojem hry (samozřejmě doporučuji maximální prožitek se vším všudy) se ocitám v již zmiňovaném skladu. Během jeho procházení a vraždění strážných se kochám depresivním pojetím opuštěné posprejované budovy. V mžiku se ocitám v místnosti se spoutanou dívkou na židli, na jejímž hrudníku umístěná bomba odpočítává poslední vteřiny jejího života. Doslova vteřiny mě dělí od zadání kódu, kterým se deaktivuje. Následuje záblesk a jílllllzda na lehátku – zřejmě na operační sál. Kam mne vezli a co se mnou vůbec dělali, si bohužel nepamatuji. Měl jsem výpadek.
Probouzím se v lese, když v tom mi přijde SMS, ve které stojí, že se se mnou chce v budově B setkat kdosi jménem Red. Okolní prostředí budovy působí nevábně, ale jinou volbu bohužel nemám. Otevírám dveře a vcházím do rozpadajícího se stavení připomínající nemocnici. Srdce mi buší o závod. Zdá se však, že nemocnice je zcela opuštěna. Můj smartphone potvrzuje, že nepozoruje žádné termální stopy. Všude kolem jsou poházené figuríny, rozbitá lůžka a dávno nefunkční invalidní vozíky. Slyším ženský nářek a po chvíli vidím záblesky děvčete připoutaného k židli. „Je to všechno tvoje vina!“ Vyčítá mi. Do krve se mi vlévá adrenalin, zatímco má postava začíná hlasitě zhluboka dýchat. Evidentně nejsem jediný, kdo má strach – absolutně se sžívám se svým herním alteregem.
Po rychlém úprku vcházím do místnosti, když v tom se na zdi objeví projekce tajemné siluety, která se mi omlouvá za věci, které jsem právě viděl. Prý jsou součástí mé léčby. Přitom mi do místnosti pouští plyn a já rychle usínám. Po probuzení na mě tatáž silueta mluví z televize, kde mi vysvětluje, že se jmenuje Red a bude mým průvodcem během celé léčby.
Po odehrání první patnáctiminutovky se mi honí v hlavě, že tohle bude opravdu psychojízda.