Jak nám Facebook ničí demokracii
Seznam kapitol
Facebook a sociální sítě považuji obecně za špatnou věc. Lidé dobrovolně ve svém volném čase sestavují globální sociogram a nechají se profilovat buď pro účely soukromé anebo státní. Dnes však udiveně zjišťuji, že elitám svobodného světa začíná vadit i to, že na sebe lidi dobrovolně práskají, co si vlastně myslí – a cítí potřebu to glosovat.
Známý mě upozornil na fantastický článek „Zničí Facebook demokracii?“ od Erika Taberyho. Že prý jde o skvostné čtení, u kterého se náramně pobavím. Erik Tabery ml. je politický novinář a šéfredaktor Respektu. Já se, jako technologický novinář, politickým novinářům obvykle vyhýbám, protože z nich dost často sálá snaha propsat se do vyšších pater politiky (a některým se to vážně podařilo). Rovněž také styl uvažování se u technologických a politických novinářů liší: Ti technologičtí mají obvykle tendenci pochopit, jak věci fungují, zatímco ti političtí spíš kritizují současné uspořádání a píší své názory o tom, jak by to fungovat mělo.
Pokud dojde k pokusu o debatu na společné téma, obvykle to končí fiaskem, protože vy se jako technologický novinář pokoušíte debatovat například o potenciálu harddiskové technologie HAMR, zatímco politický novinář se zajímá pouze o vliv apartheidu na přetrvávající dětskou práci při těžbě vzácných kovů pro výrobu harddisků. A protože dětská práce při těžbě vzácných kovů je špatná, s pocitem jakési etické superiority končí své úvahy o tom, že harddisky jsou špatné a také celý neokolonialistický režim nespravedlivých globálních korporací korumpujících nefunkční africké země. Takže v takovém okamžiku obvykle debatu přerušíte a odcházíte hledat někoho, s kým můžete debatovat o moderních storage technologiích, zatímco on začíná zakládat neziskovku „Zničit Seagate“.
Je to tak. Političtí novináři obvykle nepíšou o technologiích, pokud v nich není zakopán nějaký vyšší princip mravní, který by šel zkritizovat a jejich osvětou vylepšit. Bohužel ale dost často vynechávají fázi seznámení se s tím, jak doopravdy funguje to, co se pokouší kritizovat. Výsledkem bývá to, že jejich úvahy jsou fakticky nesprávné a závěry docela tristní.
Proto se ve článku Erika Taberyho nedočteme ani zblo o reálných problémech sociálních sítí – totiž že jde o gigantický vysavač na data a že mají tendenci zkreslovat realitu selektivním filtrováním informací pro své čtenáře. Tabery rozvíjí politicko – sociologické teorie o sociálních sítích fungujících jako zesilovač obecných obav a psychóz a zcela přehlíží prostý fakt, že ani Facebook, ani Google nezkresluje svět svým uživatelům úmyslně. Ba co více, ani uživatelé si ho sami nezkreslují úmyslně. Žádný komplot v tom není.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
