Jak nám Facebook ničí demokracii | Kapitola 4
Seznam kapitol
Facebook a sociální sítě považuji obecně za špatnou věc. Lidé dobrovolně ve svém volném čase sestavují globální sociogram a nechají se profilovat buď pro účely soukromé anebo státní. Dnes však udiveně zjišťuji, že elitám svobodného světa začíná vadit i to, že na sebe lidi dobrovolně práskají, co si vlastně myslí – a cítí potřebu to glosovat.
I dnes je propaganda všudypřítomná a neustále zkresluje realitu. Problém je v tom, že se už těžko rozeznává od reality. Televizní štáby ví, jak natočit dav, aby vypadal větší anebo menší, ví, které davy ignorovat úplně, co točit, o čem nemluvit, koho se ptát, co radši vystříhat anebo vymazat úplně. Bulvární novináři jdou ještě dál a události si přímo připravují a konstruují.
Tyhle mediální hry zdaleka nejsou neškodné. Jedna z velmi nechutných lží je svědectví „kuvajtské sestry Naiyrah“ z roku 1990, emotivně popisující vraždění kuvajtských dětí, které iráčtí vojáci vytahovali z inkubátorů a zabíjeli je. Toto emotivní svědectví bylo jedním z casus belli proti Husajnovu Iráku. Bohužel, „sestra Naiyrah“ byla ve skutečnosti dcera kuvajtského ambasadora a celé její svědectví byl totální hoax. Tuhle lež spolkla nejen světová média, ale po jistou dobu i Amnesty International.
A nebyl to jediný a ani poslední incident, kdy „seriózní média spolkla cílenou lež“ a nemělo to pro ně v podstatě vůbec žádné následky. Děje se to znova a znova a znova. Pamatujete ještě na to, jak pokrokové světové společenství muselo pomáhat odstranit strašné diktátory na Blízkém východě ve jménu demokracie a pokroku – aby to nakonec skončilo islamistickou verzí madmaxovské anarchie?
Pamatujete si ještě ty oslavy „arabského jara“ v tisku, názory odborníků o tom, jak do jedné země instalujete demokracii a ta se začne šířit do zemí sousedních? Tak dnes můžeme vidět výsledek oněch událostí v poněkud jiném, leč propagandisticky stále mírně pozitivním světle. Propaganda vždy zvítězí.
Reakcí veřejnosti na provalené lži, které šíří velká a seriózní média, je pochopitelná nedůvěra a konstrukce vlastních hypotéz. To, co se děje na Facebooku, je reakce na nevěrohodnost klasických médií, která opakovaně selhávala, nicméně se – podobně jako dobrý politik – ke svým selháním už nevracela a moc se v tom nevrtala. Ve skutečnosti se dnes v médiích objevuje tolik manipulací a zkreslení, od „vhodných statistik“ přes „správně vybrané experty“ anebo neodcitované a nedohledatelné studie, že v podstatě musíte předpokládat, že všechny informační zdroje zkreslené jsou.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
