Jak nám technooptimismus umí torpédovat technologie | Kapitola 4

Nejhorší je na tom to, že naprosto rozumím lidem, kteří si přejí, abychom už takové technologie měli. Každou chvíli slyšíme oznámení, že se podařil zásadní průlom: Vysokokapacitní bezelektrolytové solid-state baterie s rychlonabíjením, grafénové baterie, které nepotřebují vzácné kovy... Potřebujeme fundamentální průlomy, abychom se dostali k opravdu reálné elektromobilitě, abychom měli opravdu vysokokapacitní úložiště.

Osobně čekám na průlomy v oblasti materiálů a technologií – a také na Druhý příchod, čímž nemyslím Ježíše, ale konečně použitelnou jadernou fúzi. Takové očekávání vzbuzuje nadšení – až nekritické nadšení – a dává prostor pro technooptimisty, ale také pro slibotechny a vyložené podvodníky. A je mezitím těžké rozlišovat, protože pro řadu skeptiků do skupiny slibotechen patří kupříkladu i Elon Musk.

Elona do značné míry táhnou dotace, ale má zase za sebou výsledky.

Pravdou je, že je velmi těžké rozeznat jednoho nadšeného člověka ohlašujícího přelom v budoucnosti lidstva, od jiného – a někdo z nich nutně bude někdo jako je Holmesová anebo Milton. Anebo někdo jako sir Petr Isherwell, pozoruhodný technovizionář z komedie Don't Look Up, který vidí v přilétající kometě nejen hrozbu, ale hlavně potenciál pro fantastické zbohatnutí.

Isherwell je optimista, ale se zadními kolečky: Zatímco se připravuje na řízený odstřel komety, má i záložní evakuační plán. Je to technooptimista, ale opatrný technooptimista. Technooptimista se záložní kosmickou lodí, možná ten úplně nejnebezpečnější technooptimista ze všech.

Nebo ne? Třeba je to realista, který je pouze přesvědčen, že to prostě vyjde. Opravdový hardcore technooptimista se nenechá realitou rozhodit – a dost možná bude plout vesmírem i bez záložní kosmické lodi, jen v oblaku z vlastních vizí a slibů - dokud mu to jenom gravitace a další fyzikální zákony dovolí. 

A pak? Pak se uvidí..!