Jak nám technooptimismus umí torpédovat technologie | Kapitola 2
V oblasti technologií je spousta optimistických vizionářů, kteří prostě hledí do zářivé budoucnosti. A zrovna s optimisty se můžeme ocitnout ve větších trablech než s pesimisty, jak nám ukazuje právě končící kauza Theranos.
Osobně si myslím, že většina herních týmů svoje projekty dodělat chce. Že nejde o podvod od začátku, ale pouze o neschopnost odhadnout složitost práce – a že tam je onen ďábelský nafukovací aspekt, kdy vývojář přidá to a ještě tohle, tamtu featuru, tuhle rozvine – a to nebere konce, prostě to nebere konce.
Řada projektů je ale mnohem divočejší. Před několika dny skončil soud s Elizabeth Holmesovou, jejíž Theranos byl ve své nejslavnější době oceněn na 10 miliard USD – a za podvody kolem kterého byla porotou uznána vinnou ve čtyřech bodech obžaloby a nyní ji hrozí až 20 let za mřížemi.
Elizabeth Holmesová, první self-made miliardářka, která se ráda prezentovala s image Steve Jobse, slibovala revoluční zařízení, které mělo dovolit z jednoho malého krevního odběru udělat automatickou sadu testů. Mělo to být zařízení menší než PC, měla mu stačit „kapka krve“ a přitom měla zvládat „stovky“ měření.
Vědci o tom pochybovali, protože testy obvykle potřebují větší množství krve – a některé fyzikální procesy, nutné pro určité testy, vyučují možnost tu samou krev použít pro jiné krevní testy. Elizabeth Holmesová ale nepochybovala o tom, že to nakonec nějak půjde: Nebyla vzdělána ani v biotechnologiích, ani v technologiích obecně – a to napomáhá sebejistotě, když lidem slibujete zářivé zítřky a chcete po nich peníze.
Trvalo docela dlouho, než se ven dostaly informace, které naznačovaly, že technologie Theranos je nejen o poznání slabší, než slibuje, ale že některé testy, o kterých Theranos tvrdil, že dělá na svých mašinách, se ve skutečnosti dělaly na normálních laboratorních strojích. A to je krok, kde už přestanete tak trochu kecat o možnostech svého zařízení, ale dopouštíte se regulérního podvodu.
Co se stalo v případě Holmesové, je zřejmě trochu složitější, u soudu kladla vinu manažerovi Rameši Balwanimu, který pod hrozbami smluvních pokut nutil výzkumníky mlčet o skutečném stavu věcí, ale podle všeho se nechala obelhat slávou, která ji obklopovala. V Silicon Valley vládla atmosféra, která favorizovala obraz mladé, úspěšné ženy, jejíž technologie spasí svět – a když vám je něco přes třicet, tak se fakt dobře poslouchá, že jste geniální. Když vás zvou televize, oslavuje vás dostatečně mnoho lidí a i Forbes napíše, že jste nejmladší a nejbohatší miliardářka, tak vás dost možná opustí smysl pro realitu.
No – takže jeden den jste pro všechny hrdina – a pak najednou zjistíte, že vám hrozí masivní flastr – a navíc jste pro srandu králíkům, takže vás paroduje i James Cordon ve svém skeči Fecanos.
Spousta lidí se zaráží nad jednoduchostí, s jakou dokázala lhát a přesvědčovat, hledá za tím rysy manipulativní psychopatie anebo Dunning-Krugerův efekt, kdy faktické neznalosti dodávají neznalému přesvědčení, že vlastně ví, o čem mluví. Řada zaměstnanců pod přísahou ale řekla, že Holmesová prostě věděla, že slibuje nemožné.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
