Jak se nám rozhodli zrušit listovní tajemství, aby se nám radostněji žilo | Kapitola 3
Seznam kapitol
Když digitální šrouby utahuje Čína, je to fuj a zpátečnické. Totalitní manýry nám ale probublávají i sem, přelepené líbivými nálepkami a hesly. A to je varovné a opravdu děsivé.
Další věc je, že přestože se nám vnucuje 18 či 21 let jako limit pro zahájení sexuálního života, drtivá většina žen v současné Evropě s ním začíná podstatně dřív. V Americe se dostanete do registru „sexual offenders“, pokud je partner či partnerka pod limitem – přitom představa abstinence nezletilých patří do kategorie scifi / náboženských halucinancí, jak ukazuje například klasický film Kids (1995). Představa, že teenageři nesouloží, je naprosto mimo realitu.
Další faktor je, že mnoho z nich to dělá dobrovolně a nejen to – to, že je někdo pedofil, neznamená, že je násilný pedofil a někoho zneužívá. Naopak, řadě z nich se násilí na dětech hnusí. Zákony na ochranu dětí se tváří, že chrání děti před zneužíváním, nucené prostituci a výrobě pornografie, ale například v Anglii zašli tak daleko, že za nelegální považují i fantazijní materiály, jako jsou kreslené obrázky či text – a to i v případě, že protagonisté nejsou děti, ale jen se za ně vydávají. Do takhle ujetě široké definice spadá i Nabokova Lolita a mraky japonských animáčů – a s tím se „snaží bojovat“, zatímco řádění „grooming gangs“ tam roky ignorovala jak policie, tak sociální služby.
Otázka tedy je: Proč se Evropská komise rozhodla celoplošně monitorovat všechny komunikace a vytáhnout na pedofily tak velkou radlici, když se tak dlouhou dobu ignorovaly tak očividné problémy? A to v době, kdy alespoň část pedofilů žádá o svoji legitimizaci a přijetí do široké rodiny alternativních sexuálních minorit, které musí být respektovány úřady i majoritou? Proč teď?
Nejlogičtější odpovědí je, že tu o pedofily vůbec nejde. Policie organizuje zátahy na pedofilní komunity celá léta. Mají svoje metody a ví, kde se berou děti, které jejich rodiče často pedofilům sami nabízí za tučný bakšiš.
Gigantický problém je v tom, že počítače budou chrlit obrovská kvanta falešných pozitiv, běda, jestli kdy známým pošlete fotky, jak si s vlastními dětmi hrajete na pláži. Strojově rozeznat „nahé lidi“ není vůbec jednoduché, navíc je tu ten problém, že pornografie není o zobrazování nahých lidí, ale zobrazovaní takového obsahu, který způsobí sexuální vzrušení. Michelangelův David a Ježíš na kříži by neměl vzbuzovat sexuální vzrušení, i když jsou v obou případech poměrně holí; na druhé straně je latex fetiš, kde jsou všichni vlastně kompletně oblečení. Ve skutečnosti je obrovský problém poznat i jen to, že se stroj dívá na normální nahé lidi!
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
