Jak se pracovalo s prvními DOSovými notebooky jako Amstrad PPC512 | Kapitola 2
Seznam kapitol
Chceme-li si dnes koupit notebook, můžeme si vybrat mezi spoustou počítačů s různými parametry, nicméně ve skutečnosti jsou jejich rozdíly minimální a práce s nimi identická.
Zde je třeba si uvědomit dost podstatný rozdíl tehdejších PC strojů od těch dnešních. Měly samozřejmě mnohem menší výkon, méně paměti, méně schopností, ale především – jen málo z nich (pouze ty nejdražší) nabízelo luxus v podobě pevného disku. Ti starší pamětníci, kteří se s PC setkali v 90. letech, mají tuto platformu zaškatulkovánu jako samozřejmě pevný disk podporující a vyžadující. Jenže v roce 1987 to ještě tak úplně neplatilo. Ano, u stolních počítačů, především u těch dražších PC AT či výkonnějších PC XT, se první pevné disky již objevily, ovšem u přenosných počítačů jste se bez tohoto výdobytku museli obejít.
To je právě důvod, proč je velice zajímavé si onen Amstrad, případně zmíněnou Toshibu dnes vyzkoušet. Jak se vlastně pracuje na dobovém PC bez pevného disku? Jak to bylo omezující? Jaký byl dostupný software a bylo jej vlastně možné používat? Rok 1987 patří totiž k těm přelomovým, kdy se doba lámala a nejnovější software pro tuto platformu již pevný disk vyžadoval. Ne sice explicitně, ale byl prostě tak velký, že se na disketu nevešel.
Samotný Amstrad PPC512 je přitom nesmírně zajímavý kus hardwaru. Ano, je divný, ale je tak nějak zajímavě divný. Amstrad udělal vše pro to, aby byl počítač na jedné straně levný a na straně druhé v rámci možností dobře přenosný. Proto byl standardně dodáván s batůžkem na přenášení a měl i masivní ucho, za který jste jej mohli nést – s ohledem na hmotnost 5,5 kg se fakt hodilo. Dokonce byl standardně dodáván zdroj pro použití počítače s cigaretovým zapalovačem v autě, což bylo v této době velice zajímavé a třeba Toshiba toto nedokázala.
Amstrad v originálním batůžku
Amstrad nebyl natolik miniaturizovaný jako Toshiba T1100, protože firma se snažila dosáhnout co nejnižší ceny (a dost možná to ani tak dobře neuměla). Díky tomu je samotný stroj docela dlouhý, což má jako pozitivní efekt použití standardní klávesnice včetně numerického bloku – v této době velmi solidní volba.
Amstrad PPC připravené k práci. Malý displej, ale klávesnice má plnou velikost
Kromě toho stroj nabízí hned dvojici disketových jednotek, zatímco Toshiba pouze jedinou. Každý, kdo pamatuje devadesátky, při pohledu na ty disketovky zaplesá, ale zdání klame. Toto jsou pouze DD jednotky s kapacitou 720 kB, což je opět komplikace, ovšem zcela dobová. V roce 1987 byly HD disketové jednotky nabízeny pouze na velmi drahých IBM PS/2 strojích, na XT bylo v této době ještě zcela běžné používání starších 5,25" o kapacitě jen 360 kB. Z tohoto pohledu nabízel Amstrad jistý luxus, jelikož starší software pro XT byl dělán právě pro ty kapacitně poloviční diskety a na Amstradu jste tedy měli k dobru prostor i pro data. Tato verze počítače obsahuje hned dvě jednotky, ale existovala omezenější pouze s jedinou.
Dvojice disketových jednotek na pravé straně počítače
Jinak nabízel počítač v podstatě stejné porty jako jiné XT stroje, tedy sériový, paralelní, výstup DB9 na monitor CGA, no, a kromě toho dvojici proprietárních portů, což není nic jiného než vyvedení slotu ISA. Počítač pochopitelně interně žádné rozšíření neumožňuje a v Amstradu asi došli k názoru, že udělají možnost rozšiřování počítače o nějaké ISA moduly. Tu možnost realizovali a tím to skončilo, pro oba sloty nikdy nic vydaného nebylo. Až teprve v nedávné době nadšenci připravili speciální expanzní kartu, kterou si připojíte k těmto portům a můžete do ní zasunout ISA kartu dle libosti. Toto jsem nezkoušel, jelikož mi to upřímně řečeno přijde poněkud zbytečné.
Zadní strana počítače s dostupnými porty
Vnitřnosti počítače pak obsahují 512 kB RAM (nerozšiřitelných, ale z dobového hlediska dostatečných), CPU je NEC V30 nataktovaný na 8 Mhz, což je téměř dvojnásobek základního PC XT (to mimochodem znamená, že stroj je téměř tak rychlý jako základní PC AT), grafika je emulovaná buď CGA, či MDA a displej umožňuje rozlišení 640 × 200 px v monochromní nepodsvětlené grafice.
Výkon je více než dvojnásobný než základní PC XT
Displej má poloviční šířku oproti počítači, je sklápěcí a pocitově poněkud malý. Je vidět, kde se Amstrad snažil šetřit. Vedle displeje je pak zajímavý prostor za odnímatelnou krytkou, kde nic není a těžko říct, zda mělo být. Snad to mohl být prostor pro modem, které některé modely měly integrovaný.
Zaklaplý displej a záhadný odkládací prostor vedle něj
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
