Jak si mainstreamová média všimla svého pádu do irelevance | Kapitola 4

S růstem významu sociálních médií sílí nejen snaha o jejich regulaci, ale přímo o jejich zákazy. Zatímco oblíbeným tématem 90. let byl boj proti počítačovým hrám, dnes se lidé jako MUDr. Stránský přiklánějí přímo k zákazu sociálních sítí do 18 let. Logiku chápu, establishment vidí, že sociální sítě narušují jejich narativ, a protože se regulují špatně, je jednodušší obalit to do vyprávění o zdraví a zakázat je rovnou. 

Na to řeknu pouze „hodně štěstí“: Restrikce nefungovaly v minulosti a nebudou fungovat ani v budoucnosti. Asi má smysl „výrazně je nedoporučit do dvanácti let“, ale snaha omezovat sociální sítě puberťákům je úplná vyšinutost a jenom to ilustruje hloubku mezigenerační kulturní propasti.

Pointa je v tom, že ať už pravice, anebo levice, ať už mladí, anebo dokonce i starší, všichni se odklánějí od tradičních médií. Překvapivě klesají i pravicově orientované Fox News – Asmongold vyslovil názor, že to je proto, že vyhodili Tuckera Carlsona. Často se diskutuje o tom, že Harrisovou poškodilo to, že odmítla interview u Joe Rogena, respektive její tým dal Rogenovi takové požadavky, že je odmítl přijmout – musel by jet i se studiem za ní a celé by se to dělo pod dozorem jejího týmu, což po něm nechtěl ani Trump!

Ať už se politická scéna polarizuje v Americe jakkoliv, hlavní komunikační těžiště se přesouvá mimo mainstreamová média – a ta začínají padat. Média se často považovala za „čtvrtý pilíř demokracie“ (the fourth estate) – a v nějakém okamžiku začala brát tuhle věc smrtelně vážně, čehož otisk vidíme v dojmu zásadnosti a sebedůležitosti u našich veřejnoprávních médií: Prostě mají dojem, že to bez nich nejde.

Problém je v tom, že se více a více ukazuje, že to nejenomže jde, ale také v tom, že mainstreamová média jako čtvrtý pilíř demokracie selhala ve chvíli, kdy rezignovala na neutralitu a začala „místo zpráv o tom, co se děje, šířit zprávy o tom, co si máme o dění myslet“. Koncept mediální neutrality je mimořádně složitý a řekl bych, že je spíš jenom teoretický, což v Americe v praxi nahrazoval koncept plurality médií, kdy některá byla nalevo a jiná zase napravo a celkem to fungovalo předtím, než se mediální trh začal konsolidovat a tím pádem i názorově sjednocovat. 

Pokud je u médií něco opravdu důležité, tak je to to, aby neexistovaly obrovské monolitické mediální bloky, protože ty nutně ze své podstaty budou buď hlásat jeden narativ, anebo přinejmenším budou mít „jednotné hodnoty“. Korunu tomu nasadila nedávno Česká televize tím, že připravila nový Kodex zaměstnance, který, popravdě, připomíná spíš mediální politiku nějakého klasického korporátu: Nemluvte o nás, máme na to PR oddělení, nic nevynášejte, nekritizujte veřejně kolegy. Tohle bych čekal u ČEZu anebo u podobné soukromé firmy, ale tady ne.