Jak veverka Peanut (možná) rozlouskla americké volby | Kapitola 5

Kdyby mi někdo před měsícem řekl, že jedná mrtvá veverka dokáže zamávat s volbami, považoval bych ho za blázna. Ano, ona sama nebyla tím klíčovým faktorem úspěchu republikánů a Donalda Trumpa. Tím klíčovým faktorem je to, že se američtí demokraté, a hlavně jejich podporovatelé z řad elit kompletně oddělili od reality a vůbec nevnímají problémy běžných lidí s inflací, s nezaměstnaností, s nedostupným bydlením, s kriminalitou a s dalšími věcmi, které je trápí.

Veverka Peanut ale zasáhla jeden velmi důležitý bod: Její meme potenciál zasáhl ty mladé, ty nerozhodnuté, ty, kteří by za normálních okolností měli automaticky volit demokraty, protože ti se přece tváří jako ti moderní, ti pokrokoví.

Ale potom si i ti mladí vzpomenou na to, jak je celý byrokratický aparát tupý, brutální a naprosto nemilosrdný – a připomene jim to chlap, který brečí do kamery, protože mu orgáni oddělali jeho vlastního přítele, kterého si vypiplal od narození – a také mývala – a navíc mu vzali zdroj příjmů, ze kterých financuje svůj útulek. Pohled na chlapa, který brečí – a který navíc brečí kvůli něčemu tak neskutečně pitomému a bezohlednému – je prostě strašný.

Já nejsem příznivcem konspiračních teorií. Kdybych byl, tak bych se asi dopracoval k tomu, že celá ta věc byla extrémně vychytaná PR kampaň republikánů, protože se sešlo téma, které osloví většinu lidí (krutost na zvířatech, absolutní tupost úřadů), perfektní eskalace, perfektní časování (za ty čtyři dny se to rozjelo a prošlo to i přes reakční kanály) a možnost politické weaponizace („podívejte, jaké priority demokraté mají, za co vyhazují peníze daňových poplatníků!“)

Tohle je buď geniální PR kampaň – anebo řada nešťastných příhod, které by nevymyslel ani Lemony Snicket. Ty věci do sebe dokonale zapadly, memefikovaly se – a možná, dost možná, přece jenom přesunuly nějaké váhající voliče z jedné strany na druhou a pomohly to celé otočit. 

Protože – pamatujte – u příhod veveřáka Scrata nejde o to, že šaškuje s oříškem, ale že dokáže najít nějaké mimořádně nešťastné místo, do kterého ten oříšek zapíchne, čímž spustí celou kaskádu událostí, z nichž jedna navazuje na druhou. Nepřiměřený zásah DEC proti veverce, který vede k její smrti, viralizaci celého případu a jeho následovné memefikaci a politickému využití, je příklad podobné katastrofické kaskády. 

Celý den medituji nad tím, jaké nic musí mít v hlavách úředníci z DEC a vůbec z celého aparátu, když si neuvědomí, jakou lavinu můžou spustit – a v jak extrémně nevhodný okamžik ji můžou spustit. Ta pitomá veverka šaškovala ve videích, které sledovaly statisíce lidí, celých sedm let. Zabavit ji, oddělat ji – a spustit mediální lavinu čtyři dny před volbami dokáže jenom troglodyt po mozkové smrti – anebo profesionální úředník, který se řídí čistě instrukcemi a všechno, úplně všechno jiné je mu naprosto buřt. 

Kdyby ti bezmozci počkali týden, nic podobného by rozhodně nenastalo, byl by to bizár, který by možná probublal internetem, ale do hlavních médií by se nedostal. Byla by to nepříjemná demonstrace hlouposti byrokratické moci, ale rozhodně by to nezaplavilo celý internet – a nestalo se to politickým tématem. Stačilo jen to, aby DEC nedělalo žádné opičárny týden před volbami. To je úplně všechno.

Nevěřím na to, že se soudnost a ohleduplnost úředníků nějak skokově zvýší, ale někdo by za nimi měl přijít a vysvětlit jim, že když se dívají na něco, co potenciálně může eskalovat, tak by to v ideálním případě neměli řešit týden před volbami. Alespoň to!