Jak veverka Peanut (možná) rozlouskla americké volby | Kapitola 3

Případ s veverkou Peanut má dvě výrazné dimenze. 

Tou první, kterou diskutují převážně ti, kteří o případu moc nevědí anebo jim uniká kontext a pozadí, mluví hlavně o vlivu memes na naši civilizaci. Víte – zkratkovitá komunikace, blíží se idiokracie, něco na ten způsob – i když zkratkovitost v tomto případu plyne spíš z toho, že si nedali práci ani s tím, aby se podívali na video, kde se Mark Longo se ženou vyjadřují k celé té věci. Takové to klasické „jsem příliš moudrý, než abych si zjišťoval pozadí“, běžný přístup elit.

Je bez jakýchkoliv pochybností, že memes kolem veverky doslova explodovaly – a vyjadřovaly chuť po pomstě, někdo to dokonce nazval jako „druhý Harambe moment“. Rozdíl je tu v tom, že u Harambeho mohlo panovat podezření, že ublíží dítěti, které mu spadlo do výběhu, ale mýval a veverka jenom těžko představují jakékoliv ohrožení pro kohokoliv, takže je jejich smrt podstatně méně pochopitelná. 

Komunikace přes memes je všudypřítomná, ale já ji nepovažuji za nijak revoluční. Jde o formu karikatur, které se malovaly na zdi už ve starém Římě – a panuje podezření, že už dřív, jenom to není zcela jisté. Z egyptských ostrak například známe zlomek obrázku kadící hyeny, což může znamenat cokoliv, ale jedna z interpretací je, že to je parodický obrázek, který poeticky vysvětluje, že osoba, kterou obrázek paroduje, je zbabělec. Bohužel nám většina tohoto ostraka chybí, takže můžeme jenom hádat, co umělec mínil tím, že hyena kadí. A ne, v oficiálním egyptském umění se kadění nepoužívalo, takže to možná vážně je svého druhu proto karikatura.

Já mám memes taky rád – a vnímám je jako samostatnou formu komunikace, protože memes jsou úmyslně kryptické obrázky a videa, u kterých je nutné, abyste dokázali dekódovat jejich význam. Memes nejsou úplně jednoduché, často musíte mít jazykovou znalost, znát nějaké konkrétní knížky anebo filmy nebo mít nějakou znalost, se kterou se asi úplně běžně nechlubíte, jako jsou memes založené na Piper Perri a pěti velkých černoších. V tomto typu memes je jak satira, vtip, tak i určitá hádanka a u těch, kteří je dokážou dekódovat, také určitý pocit spiklenectví, protože oni přece vědí!

Memes jsou samostatná forma komunikace, ale nevidím v ní nic revolučního, inovativního, otupujícího anebo převratného. Jsou to takové vypečenější fóry pro ty, kteří sledují situaci a baví se jí, nic jiného. A memes kolem veverky Peanut explodovaly – a také politické memes. ČTYŘI DNY PŘED VOLBAMI.

Asi máloco dokáže weaponizovat memes tak, jako když se sejde vhodná situace a časování. Tím vzniká materiál s mnohem větší sílou, který začíná žít sám o sobě, asi jako slavná fotografie „napalmové dívky“ Kim Phuc, fotka „popravy v Saigonu“ anebo fotka šestiletého Eliana Gonzálese, kterého bere pod ochranu federální agent se samopalem v ruce. Tyhle věci vznikají náhodou, spontánně – a aby fungovaly, musí se sejít celá řada faktorů. 

A ty se u veverky Peanut sešly – a udělaly z toho mnohem víc než jenom pouhý meme. V první řadě je tu naprosto neuvěřitelný přístup úřadů a potom nevybíravost, s jakou zasáhly. Pro mnohé to už nebylo o veverce, ale o něčem jiném: Řada lidí zmiňuje „priority“, s jakými stát New York ignoruje skutečné problémy, například přes dvacet tisíc nahlášených a ignorovaných případů infestace krysami nebo problémy s kriminalitou obecně. „Není to o veverce, je to o přehnanosti zásahů vlády a o tyranii.“ („It's not about the squirrel, it's about government overreach and tyranny.“)