Konec Windows 10 se blíží. Nebo ne? | Kapitola 2

Dnešní hardware je stále velice dobrý. Mám deset let starý quadcore, který je využitelný úplně pro všechno, jenom procesor není na seznamu podporovaných. Můj desktop se tváří, že taky nemůže upgradovat na Windows 11, což je převelice divné a patrně to souvisí s nastavením BIOSu nebo podobnou čerchmantovinou, která by pravděpodobně dovolila čistou instalaci Windows 11, ale ne upgrade in situ.

Drtivá většina BFU (Beautiful Funny Users) neeviduje nutnost patchování vůbec – a teď jim musí Microsoft vnucovat obří reklamy sám na sebe, protože hrozí, že zastavení bezpečnostních updatů by si vůbec nevšimli a pracovali by dále spokojeně, dokonce možná ještě spokojeněji, protože by se jim konečně přestal sám od sebe restartovat počítač. 

Při obrovském množství počítačů, které na Windows 11 upgradovat nelze – nebo je jejich uživatelé upgradovat nechtějí, má Microsoft titánský problém. Jeho téměř monopolní postavení znamená, že každé jejich selhání se bude hodnotit velice přísně, zvlášť když už se oklepali z pokusu americké vlády rozdělit Microsoft na základě antimonopolního zákona v roce 1998. Dnes už se na to zapomnělo, ale tehdy Microsoftu vážně hrozilo rozdělení – ale dnes Microsoft vesele plánuje upgrady světu ve svém ekosystému Windows + Office + OneDrive, jako by se nechumelilo.

Tiše tolerovaný monopol se drží proto, že je praktický a užitečný. Pokud ale dojde k situaci, že sveřepým setrváváním na nehybnosti datumů konce podpory Microsoft ohrozí západní IT infrastrukturu, tak se to téma nepochybně ocitne znovu na stole. Stačí, aby to někdo Trumpovi připomenul – a dojde minimálně na silná slova, ale dost možná i na víc, protože, opakuji, jsme v konfliktech nalevo i napravo a kybernetické útoky na nechráněnou infrastrukturu jsou extrémně levné a velice lákavé. 

Pak dojde na přetřes to, jestli by Microsoft nemohl držet bezpečnostní podporu starých systémů (security update) o něco déle, na rozdíl od obsahových updatů (feature update), jejichž novinky nesou národy stejně smíšeně. A odpověď bude: Ano, samozřejmě, obří firma jako Microsoft může podporovat ne jeden, ale několik starších systémů, pokud jde o otázky bezpečnosti. Pro ně to není problém: Když může NASA stále podporovat Voyager vypuštěný v roce 1977, Microsoft s jeho oceány peněz a lány programátorů něco takového zvládne hravě. A programátorů mají zjevně nadbytek, protože zrovna devět tisíc lidí vyhazují. 

Takže pokud by šéfové Microsoftu přišli před senátní komisi a s vážnou tváří by tvrdili, že „nemohou“ podporovat Windows 10, tak by vypadali ještě trapněji, než když šéfové Enronu tvrdili, že „nevěděli o žádných problémech“. Naprosto si můžou dovolit a financovat tým řekněme 200 špičkových lidí, kteří Windows 10 bez problémů zvládnou podporovat klidně i celé desetiletí – jenom to nic nevynáší, a tak je podporovat nechtějí.