Might & Magic Heroes VII: Ještě jeden tah a jdu spát! | Kapitola 4
Seznam kapitol
Might & Magic Heroes VII má být dílem, díky němuž zapomeneme na perfektní třetí díl. Posunutá betaverze hry však naznačila, že zdaleka ne vše bude tak perfektní, jak si tvůrci z Limbic Entertainment představovali. Dočkali jsme se happy endu, nebo i tento díl bude stát na půl cesty s tím, že tvůrci ho budou ladit ještě dlouhé měsíce po vydání?
Další věcí vlastní každé frakci jsou válečné jednotky. Když už jsme u té Nekropole, patří mezi ně třeba Kostry, Duchové, Ebenový pavouci, Upíři a další. Jak už jsem řekla, každý z nich má své vlastní statistiky a bonusy, jako například Harpyje, které dokážou zaútočit a potom se vrátit na místo, odkud vylétly. Čím vzácnější jednotka je, tím více dělá poškození, ale tím více také stojí. Za Grim Ridera, šampiona Nekropole, tak zaplatíte tisíce zlaťáků, zatímco kostry vás vyjdou jenom na pár desítek zlaťáků.
Síla všech jednotek se násobí s tím, kolik jich je pohromadě v jedné skupině. Jednotky se ale dají také rozdělit, což hráče opět nutí k přemýšlení a rozhodování, zdali jednotky roztrhne a bude tak moci útočit ze dvou stran, nebo zdali je nechá pohromadě a ony budou silnější, ale pouze na jednom poli. A nakonec každá z těchto jednotek má dva stupně. Když dojde k jejich povýšení, dočkáte se i vyšší síly.
Tato část splnila moje očekávání. V Limbic Entertainment ji celkem kočírovali, jednotky i celé frakce se mi jeví dostatečně vyvážené, netropí žádné extra hlouposti a vůbec se chovají docela decentně, nebo ještě lépe řečeno nenápadně. To znamená, že vás neohromí žádnými pokročilými strategiemi, ale ani na sebe nestrhnou pozornost tím, že by tropili naprosté hovadiny.
Bohužel to, co se Limbicům podařilo stran vyváženosti a vůbec hratelnosti, naprosto dokonale pohnojili neintuitivním uživatelským rozhraním. UI jako takové je ještě celkem přehledné, jenže hru hyzdí nesmyslně navržené ovládání.
Na některé prvky jsem si nezvykla doteď, například nelze vyvolat obrazovku města poté, co kliknete na město, nehledě na to, že někdy se vám postava zastaví poté, co jste namísto dvou kliků použili jeden a naopak. Možná to vysvětluju špatně, ale to co se ve hře nachází je naprostý bordel, který jednoduše ani popsat nejde. Ono je totiž všechno možné, jenom ne jednoduché a já opravdu netuším, co při návrhu ovládání v Limbicu vlastně dělali. Osobně se mi líbí snad jenom města, která jsou naštěstí 2D, takže se v nich orientuje celkem dobře. Jenže to je žalostně málo. Člověk tvůrce podezírá z toho, že tuto část outsourcovali u studia, které se jinak zabývá výhradně tvorbou muziky.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
