Neberte nám naše sítě aneb jak pomáhají proti totalitě | Kapitola 5
Seznam kapitol
Tento příběh u nás proběhl tak trochu pod radarem událostí: minulý týden v Nepálu proběhla revoluce, kterou táhla hlavně generace mladých, a to proto, že jim nepálská vláda zakázala sociální sítě. Hořel parlament, lynčovali se ministři, střílelo se. Tohle se stalo ve zkratce – ale ve skutečnosti je to složitější.
Ke kontrole obyvatelstva potřebujete jeho evidenci, sledování, ideálně i centrálně emitované digitální peníze typu CBDC (Central Bank Digital Currency), které lze sledovat, blokovat nebo revokovat. Obyvatelstvo, tedy hlavně mladší generace, ale zjevně není blbé – a je schopné používat decentralizované kryptoměny, distribuované služby a také úspěšně improvizovat se službami jako Discord, které zcela jistě nevznikly jako nástroj pro politiku.
I u nás máme šílené pokusy o kontrolu internetu a služeb: Austrálie, ten trójský kůň totalitních móresů, který se tváří, jako že patří na Západ, plánuje například zákaz sociálních sítí pro mladé. A pokud se jim ta volovina podaří úspěšně prosadit, tak si pište, že to zkusí zavést i tady – samozřejmě s tím, že se pokusí rozšířit volební právo i pro mladší, protože jsou snáze indoktrinovatelní, a pokud nebudou mít svoje vlastní alternativní kanály, budou naklonění uvěřit vládní propagandě a jejímu zastrašování.
Ze stejného soudku je i šílenství zvané Chat Control, jehož cílem absolutně není „ochrana dětí před pedofily“, to je jenom plátek sýra, do kterého nám politici balí hořké pilulky totality, kterou nám chtějí nacpat do krku. Jde o anulaci soukromí, o kontrolu disentu, o nic jiného. Dánský ministr spravedlnosti Hummelgaard přišel s neuvěřitelným výrokem: „Musíme se oprostit od naprosto mylného přesvědčení, že je občanskou svobodou každého používat šifrované komunikační služby.“ ("We must break with the totally erroneous perception that it is everyone's civil liberty to communicate on encrypted messaging services.")
No, šifrovaná komunikace sice technicky vzato nepatří mezi základní lidská práva, ale jde o ryze technický prostředek, který zajišťuje právo na soukromí – a to PATŘÍ mezi základní lidská práva podle Všeobecné deklarace lidských práv OSN (1948), Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (1950) i naší Listiny základních práv a svobod. To, co Hummelgaard tvrdí, je podobné situaci, jako by řekl, že povinné zavedení průhledných obálek, které dovolují čtení zavřených dopisů, nijak nenarušuje listovní svobodu – je to prostě totální kravina.
Většina lidí, která se pohybuje kolem IT, sice chápe vlhké sny politiků, které by jim daly podobné prostředky pro kontrolu populace, jako mají v klasických totalitních režimech. Ale taky proto ví, že nikdy nesmíme ustoupit z navrhovaných drobností, jako je plná kontrola komunikace státem (který to jistě nezneužije) nebo jím jmenovanými soukromými společnostmi (které to naprosto jistě vůbec nezneužijí, ani na to nemyslí) nebo AI (která rozhoduje vždy naprosto dokonale bez halucinací a falešných pozitiv).
To samé se týká nabízené „ochrany mladých před sociálními sítěmi“, moudrým moderováním obsahu všelijakými spolky truldů, kteří to dělají za zcela mírné státní dotace v zájmu státní propagandy – anebo zákazu prostředků. Ty nám dovolují protunelovat se z bezpečných a střežených státních kotců do nebezpečného a svobodného internetu, který nabízí všechny ty chaty, Youtuby, Discordy a další podvratné technologie, které tak hrozivě rozvrátily harmonickou státní kleptokracii v Nepálu. Vždyť kdyby se Nepálci nenaučili diskutovat a organizovat se po internetu, tak tam mohli mít politici klid na práci, legraci i korupci dodnes!
A proto je důležité neustále hlídat totalitní cukání našich vlastních politiků, které jim, podobně jako každým jiným politikům ve světě, dovoluje dělat něco úplně jiného, než co sami říkají.
Článek nevyjadřuje názor provozovatele a provozovatel není jeho autorem a ani zadavatelem. Článek vyjadřuje subjektivní názor jeho autora.
